Něco totalitní zábavy i poučení

Tak jsme minulý týden sjížděli další seriál z období reálného socialismu. O Sanitce, která vznikla v osmdesátých letech, jsem na rozdíl od Dieltových seriálů ze sedmdesátek vůbec nic bližšího nevěděla, ale můj přítel, který nemá se socialismem v Čechách osobní zkušenost, totalitní seriály přímo baští a dokonce bych řekla, že na nich má lehkou závislost. Dietl nám došel, tak tedy Jiří Hubač a jeho Sanitka, která je právě teď běžně k dostání na DVD v trafikách…

Mile mě překvapilo, že seriál mě opravdu vtáhl a bavil – pokud je „bavení“ to správné slovo. Stejně jako Dietlovy seriály mě to totiž zároveň velmi drásalo tím falšováním skutečnosti a očividným kličkováním mezi tím, co komunista tvůrcům ještě dovolil a co už zatrhl. Fandila jsem postavě doktora Mádra, ztělesněného Petrem Kostkou, který zažíval jako bývalý letec RAF perzekuci (pracovat u sanitky v seriálu představuje nejnižší příčku lékařských ambicí) a je zatrpklý. Protagonista Vojtěch Jandera (Jaromír Hanzlík) je ve straně, upřímně věří v socialismus a s doktorem Mádrem vede jakési náznakové debaty (jako jestli je mu křivděno neprávem), ale doktor Mádr nemá možnost jemu ani divákovi jasně vysvětlit, že Československo je de facto jedna velká věznice, kde se nesmí cestovat, chybí přístup k informacím a svoboda je omezená prakticky ve všech směrech. Hanzlík a posléze i strana dají doktoru Mádrovi důvěru a ten zradí a emigruje – no bodejť ne! – Podobných věcí je tu řada, stejně jako v jiných dobových podívaných potkáváme i tady typické postavy buržoazních snobů obývajících prvorepublikové vily a zvoucích hosty ze západu – vůbec všechno západní má podezřelou dekadentní pachuť – a dcerka z této rodiny, ač atraktivní krasavice (aspoň to o ní všichni říkají, ale casting Evy Hudečkové tomu moc neodpovídal), nemůže najít smysl života a když ji „kluk z vesnice“ Vojtěch Jandera (představující zdravé jádro socialistického lidu) definitivně odmítne, končí v beznadějných depresích. Nechybí ani postavy veksláků (Karel Heřmánek), kteří všechno zařídí a všechno seženou, ale na oplátku vás zachytí do svých temných tenat, a tak dále.

Zajímavé je, že seriál je plný docela vtipných hlášek a gagů, podle mě oplývá nápady víc než legendární Nemocnice na kraji města, například latinské a jiné intošské citáty troušené doktorem Skalkou (Jiří Bartoška) jsou podle mě mnohem lepší a je jich víc než to, co trousil v Nemocnici na kraji města doktor Štrosmajer – ale nic naplat, Sanitka se nestala tak kultovní záležitostí, snad proto, že je právě méně lidová a snad příliš jakoby umělecká a intelektuální. Do postav se sice taky vžijete a vtáhne vás to, ale zápletky přece jen nemají tu báječnou prostotu až limonádovitost. - Pokud to mohu posoudit, zdá se mi ale Sanitka řemeslně velice pěkně zpracovaná, takže doporučuju všem, kdo si chtějí (tak jako já) masochisticky zavzpomínat, nebo koho baví tyto lehce perverzně deformované a narůžovo nalakované obrázky z reálněsocialistického života.