Feminismus, plynoucí čas a já
Na začátku 90. let jsem byla u toho, když se v bytě Jiřiny Šiklové zakládalo Centrum pro gender studies a když Jiřina seznamovala české adeptky feminismu s jejich západními protějšky (obracely se totiž na ni jako na známou socioložku a disidentku). Už tehdy bylo zjevné, jak se situace našich žen liší od situace, proti které tak vehementně bojovaly třeba Američanky. Naprostá většina žen v socialismu chodila do práce, vydělávala si, i když pravda méně než jejich mužské protějšky, trochu úpěla pod dvojí zátěží zaměstnání a domácnosti, ale nějak to zvládala i proto, že stát masivně podporoval poměrně dlouhou mateřskou dovolenou a síť předškolních zařízení pro děti. Ženy většinou neměly problémy se sebevědomím, alespoň v rámci rodin. Feministická agenda jim nic moc neříkala, po Listopadu spíš záviděly západním ženám možnost zůstat v domácnosti a feminismus si navíc spojovaly s komunistickou propagandou a prorežimním Svazem žen.
Američanky se naproti tomu stále ještě bouřily proti situaci, která u nich vznikla v 50. letech, kdy bylo za správné a žádoucí pokládáno, aby žena zůstala doma a vytvářela zázemí manželovi a dětem. Znamenalo to, že její identita se odvozovala od manželovy a že životní „servisní“ role jí mnohdy nestačila a deptala ji. Američankám také velmi vadilo, že jsou pokládány za sexuální objekty, což Češky v zásadě vůbec nechápaly. Feminismus byl v té době přijímán veřejností s agresivní nevolí, takže bylo velmi těžké vůbec začít o jeho tématech diskutovat, což jsme na vlastní kůži zažily třeba s Carolou Biedermannovou v poetické vinárně Viola, kde nás publikum prakticky nepustilo ke slovu a ukřičelo nás.
Začátkem 90. let jsem jakožto sci-fi spisovatelka a redaktorka začala jezdit na západ na sci-fi konvence, kde se zcela přirozeně diskutovalo o feminismu jako o směru, který hýbe současnou společností a určitě ovlivní budoucnost lidstva. Pochopila jsem, že jde o témata, která české ženy zdaleka nemají vyřešeny – koneckonců na té nejbanálnější úrovni i o onu dvojí zátěž: proč by ženy měly oddřít veškeré domácí práce a přicházet tím o cenný čas na odpočinek a osobní růst? Nebo proč by mělo platit, že šéf má být pokud možno muž? Proto jsem napsala dvě populárně feministické knížky, ve kterých jsem upozorňovala na všechno, co podle mě u nás ještě zdaleka nebylo v pořádku.
Od té doby se situace ve společnosti opravdu hodně změnila, feministická a genderová témata se přednášejí na univerzitách, úplně se změnil postoj k ženám v politice, v manažerských funkcích, zmizela velká část předsudků o tom, co je pro ženy „přirozené“. Do médií pronikla genderová témata také jakousi osmózou z EU, řeší se témata, o kterých se dříve mlčelo, jako třeba domácí násilí nebo nerovnost platů. Máme antidiskriminační zákon. Liga otevřených mužů řeší roli muže v rodině a navrací tím otce přímo do středu rodiny oproti dřívějšímu stavu, kdy byl z titulu „živitele“ spíše nepřítomen.
V agendě některých politických stran jsou požadavky na lepší možnosti slaďování pracovního a rodinného života, které bych podepsala, protože tady ještě je určitě co vylepšovat. Na druhé straně si nemyslím, že je potřeba kvůli genderové agendě zakládat speciální politickou stranu. Ženy podle mě nejsou dnes u nás diskriminovány, spíše jen znevýhodňovány, ale pokud bude vývoj přibližně stejným tempem pokračovat dál, pak bude situace už docela dobrá, jen co moje generace vymře (takže na to se můžeme těšit). A popravdě – ženy samy nejsou podle mě dost naštvané, aby takovou stranu hromadně volily, neztotožňují si různé nešvary, které nás všechny trápí, s tím, že je v politice převaha mužů.
Na druhé straně feministický časopis pokládám za výbornou a prospěšnou věc, která tady po celá ta léta chyběla. Pomůže vytvořit (řečeno floskulí) „vodivé prostředí“, zmapovat a vykrystalizovat tu nejžhavější současnou genderovou agendu, zformovat představy a vize toho, co vlastně ještě chceme. A také bude poskytovat velmi konkrétní představu o tom, co to feminismus vlastně je, těm, kdo to pořád netuší a mají o tom zcela zkreslené představy.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.