Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dvě detektivky o detektivkách

8. 05. 2009 8:51:11
Za účelem účinkování v televizním pořadu Knižní svět se mi dostaly do ruky dvě dosti odlišné knížky, které mají společné hlavně to, že ústřední postavou pátrající po zločinu je detektivka – tedy žena-detektiv. Jelikož na Knižní svět se nedívá každý (já taky ne), zdá se mi užitečné o nich něco napsat i sem.

Osobně detektivky nečtu, a to nikoli proto, že bych se nad nimi ofrňovala jako nad podřadným čtivem, ale jelikož nikdy nepochopím, o co tam běží, podle čeho bych měla vydedukovat vraha, pletu si jednotlivé postavy a vůbec je to se mnou hrůza. Tyhle dvě se mi ale četly dobře, takže je mohu doporučit i nečtenářům detektivek.

Hlavně tu první, které se jmenuje První dámská detektivní kancelář a napsal ji Alexander McCall Smith, britský autor, který strávil dlouhá léta v Africe. O postavě botswanské detektivky jménem Precious Ramotswe napsal deset knih a jejich úspěch je založen na nepochybném charismatu a roztomilosti, které vás potěší hned od prvních stránek vyprávění. Africká detektivka paní Ramotswe je statná a rázná žena středního věku, která řeší svým selským rozumem řadu epizod, z nichž většina se uzavře tak po třech až pěti stránkách. Tím pádem to opravdu není četba náročná na schopnosti dedukce, postřeh a paměť, a čtenář se čistě jen kochá africkými reáliemi a přirozenou moudrostí i šibalstvími paní Ramotswe. Na druhé straně je podle mě znát, že autorem je Brit a nikoli Afričan, neboť pohled na Afriku je zde hodně idylický a většina postav působí až dětinsky: nemohu se ubránit tušení, že kdyby to napsala sama paní Ramotswe, vypadaly by její příběhy poněkud jinak.

Druhá kniha se jmenuje Spirála smrti a napsala ji známá finská detektivní autorka Leena Lehtolainen. Tahle knížka má všechny atributy detektivky, na začátku je zavražděna mladičká krasobruslařka a inspektorka Maria Kalliová hned identifikuje několik podezřelých z okruhu nejbližších spolupracovníků oběti. A na posledních stránkách se skutečně ukáže, že jeden z nich je vrah. Nápadná je na této knize zjevná feministická agenda: Maria Kalliová je v sedmém měsíci těhotenství a příběh končí jejím porodem a zároveň povýšením do funkce šéfky policejního oddělení. Těhotenské břicho jí sice kapku vadí při honičkách se zločinci a v dalších nebezpečných situacích, ale rozhodně se kvůli němu nehodlá omezovat v pracovním rozletu. Na příchod „Človíčka“ se těší, ale pátrání po padouších ji pořád strašně baví, a bez ohledu na očekávaného potomka taky usiluje o získání šéfovského postu.

Když porovnáme inspektorku Kalliovou a paní Ramotswe, máme před sebou dvě silné ženy, z nichž ta finská se opírá o výdobytky současného feminismu a kloubí kariéru s rodičovstvím i přes občasné nepřátelské výpady či nedůvěru některých macho kolegů i vyšetřovaných. Z africké ženy také čiší sebevědomí, čtenář tuší, že v Africe zřejmě ženy s rostoucím věkem, zkušenostmi, váhou a asi i počtem dětí nabývají na váze morální, na důležitosti v komunitě a na požívaném respektu. Paní Ramotswe po špatných zkušenostech s manželem zanevřela vůbec na všechny muže a už žádného nechce, ale v závěru se přece jen dá přesvědčit k sňatku, zatímco finská detektivka má stálou podporu milujícího manžela. Africká žena je jakýmsi rozšafným, medvídkoidním způsobem sympatická, zatímco z finské detektivky jsem měla pocit obdobný tomu, když někoho (jak se říkává) při četbě budovatelských románů z pracovního prostředí bolí svaly: zatímco ona sama se nijak nelekala obrovské zátěže kariéry, rodičovství a šéfovství, mně to přišlo svým způsobem až zastrašující. No ale dobrá, z feministického hlediska je taková četba jistě velmi záslužná a obecně prospěšná.

Autor: Eva Hauserová | pátek 8.5.2009 8:51 | karma článku: 14.07 | přečteno: 2222x

Další články blogera

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 232 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 240 | Diskuse

Eva Hauserová

Nová koťátka

Pořád jsme smutnili po Hustoušovi a neplánovali jsme další kočku nebo kočky – i když jsem obvykle doma mívala dvě až tři. Jak se dalo čekat, situace se náhle a radikálně změnila.

28.5.2017 v 9:16 | Karma článku: 27.88 | Přečteno: 619 | Diskuse

Eva Hauserová

Sbohem, Hustouši

Dnešní blog bude smutný, o kočičí eutanazii. Den před Velkým pátkem, zrovna třináctého, jsme museli dát Hustouše uspat.

17.4.2017 v 9:05 | Karma článku: 36.47 | Přečteno: 934 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karolína Damaschková

Amadeus - Odchod ze Salcburku

Tato kapitola pojednává o Mozartově cestě do Německa, o první lásce a o jeho velkých operních ambicích.

23.7.2017 v 19:43 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 | Diskuse

Jan Hachran

Magický odkaz krále Šalamouna

Král Šalamoun byl bezpochyby velice zajímavou osobností. Našli bychom asi jen málo lidí, k nimž se nedostal příběh o jeho soudu, kdy za ním přišly dvě ženy, kterým se současně narodily děti, jedno však zemřelo. Ta, jenž o něj

23.7.2017 v 17:40 | Karma článku: 12.20 | Přečteno: 245 | Diskuse

Vladimír Koliandr

Na co nejčastěji v České republice umíráme?

Aktuální statistiku přinesl časopis Zázraky medicíny. Až 98% hlavních příčin úmrtí zařadil do pouhých šesti kategorií. Nevytváříme si podmínky pro zbytečná úmrtí svým životním stylem a zaužívanými představami my sami?

23.7.2017 v 9:00 | Karma článku: 15.44 | Přečteno: 420 | Diskuse

Karel Sýkora

Electronic – Get the Message

Electronic byla superkapela složená z některých hráčů čtyř ikonických kapel 80. let. New Order, The Smiths, Pet Shop Boys a Kraftwerk.

23.7.2017 v 8:16 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 51 |

Karel Sýkora

Fanoušku, tobě to vážně už nic neříká? :-)

Miroslav Kemel je český karikaturista a písničkář. Živí se tvorbou kreslených vtipů. První vtip mu otiskli v deníku Práce v roce 1987, v roce 1989 publikoval v Dikobrazu.

23.7.2017 v 6:29 | Karma článku: 7.56 | Přečteno: 227 |
VIP
Počet článků 282 Celková karma 15.66 Průměrná čtenost 2540
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.