Komunitní energetika může pomoci v krizi
Konference, která proběhla v Praze 2. listopadu, byla spojená s vyhlášením výsledků soutěže Adapterra Awards, kde jsou oceňovány nejzajímavější projekty pomáhající s adaptacemi na změny klimatu a s mitigací - tedy snižováním - emisí skleníkových plynů. Jak vystupující, tak účastníci v publiku byli většinou odborníci z ministerstev, obcí, úřadů, firem nebo různých iniciativ, kteří mají tuto problematiku v náplni práce; já se tu pokusím přetlumočit to nejpodstatnější, co jsem se dověděla, ze svého laického pohledu a pro laiky.
Malým objevem pro mě bylo místo konání konference – coworkingové centrum HubHub v paláci Ara, což je vyšší podlaží bývalého obchodního domu Perla. Ale kdo se na něj už dnes pamatuje?
Výhody komunitní energetiky
Předem jsem věděla, že družstevní forma lokálního získávání i spotřebovávání energie, která pak vyjde podstatně levněji, je už dnes běžná například v Rakousku a v Německu. Skupina sousedů si postaví své vlastní zdroje obnovitelné energie (nejčastěji jde o fotovoltaiku, ale může to být mix třeba s bioplynkou, s kogenerací výroby tepla a elektřiny z biomasy, nebo i s hydroelektrárnou či větrnou elektrárnou) a sdílí je, čímž se ušetří hodně peněz. U nás tato řešení zatím legislativa neumožňuje, protože přebytky vyrobené elektřiny se musí standardně prodávat přes síť a nelze je sdílet mezi sousedy levněji.
Především od Martina Adlera z nadace Partnerství jsem se dověděla, že u našich západních sousedů jsou tato řešení už hodně rozšířená, například ve Vídni je v současnosti 30 občanských elektráren. Podílníkem se může stát kdokoli (nemusí tedy například bydlet v domě s instalovanými FV panely). Směrnice EU, na jejímž základě si jiné země vytvořily příslušnou legislativu, byla vydána v roce 2018, ale v ČR ani po čtyřech letech vlastní legislativu (tedy implementaci evropské směrnice) nemáme. MPO slíbilo předložit její návrh letos v září, ale stále se na něj čeká.
Až bude lokální sdílení vyrobené elektřiny konečně umožněno, v ČR budou zřejmě v nejlepší pozici, aby takové projekty rozběhly, obce. Naopak varianta, že by se sousedé nebo obyvatelé jednoho domu domluvili na takovém projektu jaksi „zezdola“, u české veřejnosti tolik oblíbená není.
Jiří Krist z MAS Opavsko ukázal, co mohou obce dělat už dnes: na Opavsku a Bruntálsku založili energetické sdružení obcí Enerkom, kde v obcích za účasti občanů vznikají energetická společenství. Zatím pro tyto účely školí energetické koordinátory, také například využívají elektromobily jako „sociální taxi“. Jak řekl, leccos se dá dělat, pokud budou obce vycházet z toho, že co není zakázáno, to je povoleno. Upozornil také, že na venkově se dosahuje vyššího podílu obnovitelných zdrojů energie daleko snáze nežli ve městech, nejen proto, že je tu víc možností k montování fotovoltaiky v poměru k počtu pbyvatel, ale i proto, že může jít o energetický mix bioplynek, hydroelektráren, kogeneračních jednotek a podobně.
V dalším příspěvku Alexandra Černého z Energetického regulačního úřadu jsme se dověděli, že v současnosti je už možné sdílet elektřinu z fotovoltaiky na obytných domech mezi jednotlivými byty, i když je docela složité, jak se dělit o úspory, které tím vzniknou.
Kudy ještě ven z energetické krize
Martin Sedlák ze Svazu moderní energetiky nás seznámil se sítí energetického poradenství pro domácnosti, které najdete na webu zkrotimeenergie.cz, a upozornil, že se v ČR neúměrně málo rozvíjejí větrné elektrárny, protože jim chybí státní podpora – vida, a já jsem si myslela, že u nás jednoduše málo fouká a smysl by to mělo jen ve vyšších polohách a jen málokde...
Zajímavý námět přinesl Petr Holub z poradenského centra Budovy21: domy by se měly každých 25 let rekonstruovat, což se u nás neděje – frekvence rekonstrukcí je jen asi třetinová. K rekonstrukci patří i zateplení, a když se provede dobře, ušetří i 90 % energie na vytápění.
Další příspěvky ukázaly, jak pestré podoby mohou mít fotovoltaické panely – dají se instalovat místo střešní krytiny, stínit okna budov nebo různé přístřešky ve veřejném prostoru, mohou tvořit obklady fasád nebo být částečně prostupné pro světlo.
A konečně velkým a novým tématem je agrivoltaika. Jde o to, že se mezi pěstované plodiny nebo nad ně umístí fotovoltaické panely a tím se dosáhne někdy dokonce i lepších podmínek pro rostliny (polostín, menší vysychání půdy) a každopádně dvojího využití pozemku. Taková řešení jsou už rozšířená třeba ve Francii, u nás je to komplikováno tím, že na zemědělské půdě se vlastně stavět nesmí. Nicméně v ČR už máme Klub agrivoltaiky a na jižní Moravě zkouší různé typy agrivoltaiky firma Zenergo ve spolupráci s Mendelovou univerzitou. Tohle téma vyvolalo diskusi, je-li agrivoltaika vhodnější pro trvalé kultury než pro ornou půdu, zda nehyzdí krajinu a zda se její případná podpora dotacemi nebude zneužívat.
Další část podvečera byla věnována samotné soutěži Adapterra – na programu byly prezentace šesti vybraných projektů z minula a vyhlášení, kdo z osmnáctky finalistů letos cenu získal. Adapterra má několik kategorií a zjednodušeně se dá říct, že oceněné projekty se týkaly revitalizací, zadržování vody v krajině a udržitelných staveb.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
Eva Hauserová
Vzpomínky na maminku
V úterý zemřela ve věku devadesáti pěti let moje maminka. V posledních letech její život pomalu vyhasínal a byla závislá na cizí péči, ale tím spíš musím myslet na to, jaká bývala dřív...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.