Na Karlovarsku vzniká ekovesnice
Všemu předcházely nejméně dva roky pečlivých příprav. Na jaře 2019 jsem tu už jednou psala o vizi ekovesnice, kterou tehdy začínala vytvářet a plánovat iniciativa Zeměsouznění (www.zemesouzneni.cz). Je známo, že hodně podobných iniciativ se brzy po vzniku zase rozpadne, ale tahle parta ekologicky smýšlejících a pozitivně naladěných lidí na to šla od podlahy: inspirovali se německou ekovesnicí Sieben Linden, pořádali spoustu kurzů a workshopů komunitních dovedností, třeba sociokracie nebo vzniku komunit podle Scotta Pecka, společně probírali různé možnosti, jak na to. Pak poměrně dlouho hledali vhodné pozemky.
Volba nakonec padla na krásné místo na Karlovarsku, kde stála až do roku 1946 vesnice Pěčkovice. Zatímco okolní vesnice nezanikly a chalupy uprázdněné po odsunu Němců se začaly využívat k rekreaci, Pěčkovice zmizely úplně – asi že stály ve zvlášť zapadlém koutě stranou všeho dění.
O to romantičtější je dnes pěčkovická krajina. Se svými připomínkami minulosti působí až magicky, údolí, kde stávaly domy, je dnes zarostlé lesem a jen občas ze země vykukuje zbytek rozvalené zdi. Příroda je tu mimořádně bujná, srážek je v této oblasti poměrně hodně; louky a cesty lemují meze s pestrou směsí hvozdíků, zvonků a dalšího lučního kvítí, poletuje tu spousta motýlů, dokonce mě tu uvítal batolec duhový. Právě zrají třešně ptáčnice, které už mají jinde po sezóně - je tu totiž poměrně chladno.
Na louce nad lesnatým údolím stojí jakési prozatímní centrum Pěčkovic: dvě zachované staré stodoly, z nichž jedna slouží setkávání komunity a druhá jako sklad, a kolem nich shluk stanů a přístřešků. Opodál si našly své útulné koutky obytné přívěsy, maringotky nebo stany jednotlivých lidí a rodin.
Prohlídka pozemků
Měla jsem štěstí, přijela jsem právě ve chvíli, kdy začínala exkurze po katastru Pěčkovic. Vydali jsme se po stezkách vysekaných v kopřivách kolem bývalých domů dolů k potoku, a pak po okolních stráních, viděli jsme tykvové políčko na chráněné louce u lesa, nově vytvořené jezírko, které už slouží k zavlažování (bude jich tu víc), terasy, které se budou obnovovat, v plánu je výsadba jedlého lesa. Na pozemcích jsou i dva klenuté zachované sklípky. Evidentně skvěle funguje zeleninovo-bylinková zahrada, která zatím zásobuje svou produkcí členy sdružení Zeměsouznění, ale v budoucnu může přinášet zisky z bedýnkového prodeje zeleniny.
Celkem tu Zeměsouznění nakoupilo 24 ha pozemků, což mi připadá hodně (na permakulturní design ažaž), ale je jasné, že by bylo dobré přikoupit další půdu – kvůli celistvosti pozemků, dalšímu rozrůstání a kvůli zdravému okolí bez chemizovaného zemědělství.
Přesně jak radí permakultura, teď je třeba věnovat čas pozorování, neuspěchat rozhodování, kde co bude. Trvale tu žije zatím jen několik lidí.
V hlavní stodole na nás čekal skvělý veganský oběd a odpoledne jsem absolvovala řezbářský workshop a vyřezala jsem si dřevěnou lžíci z lipového dřeva!
Čím je tahle iniciativa jedinečná
Různých snah o vytvoření ekologických komunit, kde toho lidé sdílejí víc než běžní sousedé, bylo a je v Čechách víc, ale jsou buď založené víc na myšlence spolubydlení (cohousingu), nebo na nějaké společné náboženské víře. Ekovesnice je definována svým minimalizovaným vlivem na životní prostředí a maximální udržitelností životního stylu. Je jasné, že čím intenzivněji členové komunity sdílejí zdroje, tím ekologičtěji dokáží žít. Samozřejmostí by mělo být nehierarchické řízení, což v praxi znamená poradní kruhy, rozhodování konsenzem, sociokracii a další podobné metody. Pak u nás ještě máme hnutí rodových osad, které mi se svým důrazem na rodinu a rod připadá jako něco trochu jiného, tradičnějšího, konzervativnějšího a snad i patriarchálnějšího.
Mapu ekovesnic v Evropě najdete na https://gen-europe.org/ecovillages/european-ecovillages/.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.