Na tohle nemám
Přijde mi, že se někdy zbytečně vytáčíme do mrtvičnatých obrátek a stresujeme se tím, že bereme příliš doslova hlášky typu „stačí hodně chtít a uspěješ“, „dokážeš úplně cokoli, když pro to uděláš maximum“, že se prostě upínáme k tomu, že jsme alfa borci, kteří zvládnou všechno a svět nám bude ležet u nohou, pokud jen budeme hodně umanutí.
Třeba existují povahy, kterým je v tomto stavu mysli dobře, ale mně tedy rozhodně ne. A opakovaně se přesvědčuju, že je lepší pořádně si rozmyslet, do čeho se člověk vrhá a jaké své síly a schopnosti upíná k jakému cíli – jo, dokážeš, co chceš, ale musíš si to dobře vybrat! Taky pociťuju jako daleko pohodovější a produktivnější, když se nevybičovávám motivačními hláškami, ale spíš nechám věci plynout a zapojuju se do jejich toku. Prostě když postupuju téměř zenově. Jenomže ono je docela těžké se k tomu dopracovat...
Hledání správné branky
Uznávám, že je dobré mít určitý „tah na branku“, spíš jde o to, aby si člověk vybral správnou branku a nedělal věci „na sílu“. Přiznávám, že své branky po celý život neustále hledám. Vždycky si nějakou vyhlídnu, ale pak vidím, že to ještě není úplně to ono...
Už v mládí, ihned po vystudování molekulární biologie, jsem pochopila, že nemám na opravdu tvořivou, špičkovou vědu. Asi bych mohla dělat jako pilný mraveneček na úkolech, které by vymýšlel někdo jiný, ale těžko bych měla opravdu originální nápady. Kdežto v psaní sci-fi mi originální nápady rozhodně nechyběly – zase mi ale chyběla chuť, vůle a vnitřní ustrojení psát tak, aby se to většinovému čtenáři líbilo. Trochu odbočím – zcela nedávno, na moje narozeniny a na svatou Kateřinu, nečekaně po úrazu zemřela moje dávná kamarádka z mládí Eva Némethová, rozená Vinařová, po celý život vlastně začínající spisovatelka. Asi měsíc předtím mi volala, zavzpomínaly jsme si a ona se zamýšlela nad tím, proč se jí nepodařilo vydat její jediný román; říkala, že to mohlo být i tím, že ve svém psaní „ze sebe prostě všechno vybleje“ a nebere ohledy na čtenáře. No a já jsem to měla taky tak!
Přestože jsem neměla moc šancí na literární úspěchy – nepsala jsem ani čtenářsky lákavě, ani dostatečně artově, aby to zase zajímalo jinou cílovku – dost velkou část života, energie a kapacit jsem investovala do psaní románů a povídek, které si získávaly maximálně stovky čtenářů, a ti většinou zůstávali vlažní. Do psaní beletrie jsem se musela tak trochu nutit a málokdy jsem dosahovala „flow stavů“ - onoho šťastného pocitu zaujetí, kdy vás nějaká činnost nesmírně baví, úplně se v ní rozplýváte a výsledky jsou neomylně dobré. Ne, nebyla to pro mě ta správná parketa. Dnes je pro mě úlevné si to přiznat.
Pojďme měnit společnost
Pak jsem pochopila, že mé vnitřní ustrojení směřuje spíš k publicistice a k „sociálnímu inženýrství“, tedy že ráda spekuluji o tom, jak by se měla změnit společnost, a také mě baví se o ty změny přičiňovat. Výsledkem bylo mé feministické období. Nikdy jsem ale nebyla „ta feministka“, ikonická bojovnice proti útlaku, znevýhodňování, podceňování a znevažování žen, protože jsem takový útlak sama na vlastní kůži nezažívala v opravdu archetypální, násilné a urážlivé podobě. Tím pádem jsem v hloubi duše vlastně nevěřila, že je tak rozšířený, a ve svém nejhlubším podvědomí tomu nevěřím dodnes. Moje pozice je individualisticky liberální: „Jako člověk mám všechny svobody a nikdo mě nebude omezovat a basta“. Což je v současné genderové debatě ale málo.
Konečně jsem zamířila do hájemství ekologie a porůznu jsem působila v několika neziskovkách a jako scénáristka televizní publicistiky, až mě to – přiznávám, že přes moji zálibu v zahradničení – přitáhlo k permakultuře. Permakultura se tedy zdaleka netýká jen zahrad, je to systém udržitelného designu úplně čehokoli, který se inspiruje přírodou, a to mi právě vyhovovalo a ještě stále vyhovuje. Pozitivní duch, systémové myšlení, práce v rámci nejbližšího okolí na věcech, které člověk může opravdu změnit k lepšímu – to je můj naprostý ideál.
Bohužel působení v tomhle oboru mě vyvrhlo do pozice, která mi naprosto neseděla a nesedí, a to do předsedování neziskovky. S touhle funkcí si skoro úplně ve všem bytostně nerozumíme. Tak zaprvé ta její manažerská a řekla bych úřednická část. Kdykoli mě okolnosti přinutí zabrat se do jakýchkoli čísel, finančních toků, výpisů z účtů, úředních dopisů, excelových tabulek a podobně, nesmírně trpím. Nejsem schopná si zapamatovat ani si uložit na definované místo údaje o tom, co kdy se má odevzdat, zaplatit, vyplnit, co jsme komu slíbili a neslíbili a k čemu jsme se zavázali. Řešit tyhle věci mě trýzní, jako by mě natahovali na skřipec, nebo svírali nohu do španělské boty. Nevadí mi sedět celé dny u počítače, ale jsem duší kreativec a potřebuju si něco vymýšlet, psát, redigovat, překládat. A trpím jako zvíře, když mě okolnosti od téhle činnosti odtrhují a nutí mě v něčem dělat pořádek, jednat s úřady a podobně. Ten čas bych přece mohla využít o tolik lépe a užitečněji pro všechny!
Možná řeknete, že tyhle věci předseda může někomu delegovat a sám má hlavně motivovat a stmelovat lidi. No, tak delegování se mi tak docela nepodařilo, a péče o členy spolku a motivování týmu pro mě znamenají úplně stejnou pohromu jako ta úředničina. To vnitřní utrpení, když lidé nedělali něco, co podle mých představ a podle zápisů z našich jednání měli dávno udělat… pošťuchovat nebo nepošťuchovat? Chválit a povzbuzovat? Ale jak, abych je přitom nezahlcovala, nevlámávala se jim do soukromí a nepřipravovala je o čas? Jaúúú! To pro mě vždycky bylo, jako bych se smažila ve vroucím oleji. V hloubi duše totiž jsem introvertní asociál a bytostný studený čumák a tohle mi prostě hluboce nesedí. Zrovna včera jsem zhlédla video s přední slovenskou permakulturní lektorkou a lídryní Patricií Pavlovskou a pochopila jsem, kolik ona do toho dává srdce a vřelosti: úplně tím září jako sluníčko, ale přitom v ní je i ta přirozená autorita. Na tohle prostě nemám – a nemám ani na vzdálený odvar a bledý stín něčeho takového!
Teď se na obzoru objevil příslib, že bych tuhle zátěž mohla po řadě let přestat táhnout – ááách, jaká úleva to bude! Při tom pomyšlení jsem hned pocítila nával energie, že bych mohla skály lámat… totiž to zas ne, co to povídám, na lámání skal přece jenom nemám. Ale vykopala jsem základ nového zvýšeného záhonu, nakreslila jsem nový komiks a mocným tempem spěju ke konci překladu jedné permakulturní knížky.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.