Kočičí mamánci
Ambrož a Raoul k nám přišli loni koncem května, kdy jim byly možná tři měsíce. Takže si myslím, že mají právě za sebou své první narozky. Kdysi jsme našim kočkám připravovali narozeninové dortíky z koleček šunky a z žervé, ale to by naši nynější svěřenci – nebo přiléhavěji naši kočičí šéfové a zaměstnavatelé – neocenili. Můj přítel je krmí velmi rafinovaně střídanými značkami nejrůznějších konzerviček a sáčků, vždycky ho nadchne, když objeví nějakou novou příchuť či kombinaci, například jehněčí s brusinkami nebo pstruha s krevetami, a naše kočky se tudíž pohybují na příslušné gastronomické úrovni. Samozřejmě že to někdy zpestříme syrovým masíčkem, což jsme začali dělat nezávisle na módě BARF (Bones and raw food), ovšem musí to být jedině drobně nakrájená vepřová kýta nebo panenka, nic jiného by nechtěli. - Vlastně nemáme jen ty dva kocoury, pořád u nás bydlí i naše devítiletá kočka Mokoška, ta se ale stáhla do okrajových prostorů bytu, jako třeba do košíku na skříni, snaží se být nenápadná a kocourům, z jejího hlediska pubertálním mlaďochům, se pokud možno vyhýbá. Jen někdy, když se jí naskytne příležitost a žádný z mládenců není na dohled, se k nám lidem přijde i pomazlit.
Kojící se kocouři
Na začátku to vypadalo, že vůdčí duch dvojice bude mourovatý Raoul – byl větší, statnější a zdál se i duševně vyrovnanější - ale postupně vyrostl dominantní jedinec naopak z černobílého Ambrože. Na odrostlé kotě je obrovský, má možná čtyři a půl až pět kilo, hodně huňatý, a chová se velmi důstojně a majestátně. Hovoří s námi charakteristickým vrkáním. Raoulík je naproti tomu středně velký milý kocourek, který se na nás obrací lítostivým mňoukáním, obzvlášť když se chce kojit.
Cože, kojit? Hned to vysvětlím.
Běžné kočky se s vámi někdy mazlí tím způsobem, že do vás rytmicky zatínají drápky (nebo vás masírují tlapkami a drápky nechají zatažené, což je příjemnější) a tímto chováním kopírují malá koťátka, která takto masírují maminku, aby jim líp teklo mlíčko.
Jenomže Ambrož a Raoul to vylepšili a nejenže provádějí masáž tlapkami, ale také přitom opravdu rytmicky sají a mlaskají! K tomu potřebují starou roztřepanou žlutou deku, která se nám trvale povaluje na gauči v obýváku. Sají její uvolněné nitky a nejlepší je, když pod tou dekou přitom ležím já. Zřejmě jim v kombinaci se žlutou dekou připomínám maminku, kojí se vždycky na mém břiše, přibližně tam, kde má matka kočka bradavky. Raoul mě dokáže vyrušit mňoukavou prosbou o takovéto kojení třeba několikrát za dopoledne, když sedím u počítače, což už docela zasahuje do mého pracovního programu. Ambrož se sice kojí taky, ale chová se důstojněji, dělá to, jen když se mu příležitost naskytne sama, a trvá mu déle, než se do toho patřičně vžije a obuje.
Je fascinující, jak odlišné a individuální jsou kočičí povahy – tihle dva kocourci zatím nejsou kastrovamí, ale přesto tvoří prakticky příslušenství našeho gauče, dají si líbit opravdu hodně i od mých malých vnoučků, prostě jsou maximálně krotcí, což naše předchozí dvojice kočičích sourozenců (Mokoška a Hustouš) rozhodně nebyla.
Ach, ty myši
V kontrastu s touhle očividnou změkčilostí jsou Ambrož a Raoul výkonní lovci. Ze zahrady zhruba jednou až dvakrát týdně přinesou polomrtvou nebo už zabitou a oslintanou myš, v našem bytě si s ní hrají a nakonec ji pozřou. Má to ovšem mezistádia - vždycky napřed konzumují přední půlku tělíčka, přičemž hlavička myši hlučně křupe. V tom si libuje obzvlášť Raoul. Zadní nakousaná půlka myši se pak válí na podlaze a buď ji odklidíme, nebo zmizí v rámci druhého chodu jídla. - Tohle všechno je velký pokrok proti tomu, co dělali Hustouš s Mokoškou, kteří přinášeli do bytu natolik živé myši, že jim často utekly pod nábytek a tam chcíply. A my jsme na to přišli až podle zápachu. Tak tohle se teď nikdy nestává – myši jsou čistě zlikvidované. Ovšem když se pak kocouři přijdou mazlit, slintají na mě a přejíždějí mi po tváři čumáčkem, mám z toho poněkud rozporuplné pocity…
Našemu životu kočičí mazlíčci vcelku dodávají barvitost. Například jak myslíte, že u nás vypadal adventní věnec na dveřích domu? - Samozřejmě že byl ověšený barevnými myšičkami z pet shopu, protože byl přece primárně určený našim kočkám...
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.