Ostrovy uprostřed civilizace
Takové stavení je zásobováno vodou z vlastní studně, případně potůčku a z deště, odpady se zpracovávají vlastním septikem či kořenovou čistírnou, vnitřek se vytápí dřevem z okolního lesa (nejlíp vlastního), a hlavně je k dispozici vlastní zdroj elektřiny v podobě fotovoltaických panelů a akumulátorů.
Ostrovní dům si můžete vybudovat kdekoli, ale největší smysl to dává dál od civilizace, v místě, kam by se prodražilo zavést elektrické vedení, kde máte po ruce dostatek dřeva a půdy a kde nebudete tak na ráně, pokud by opravdu bylo zle a krajinou by táhly tlupy hladových lidí.
Na ostrovních systémech je pro mě něco silně přitažlivého – jde o opravdové dotažení onoho kýženého modelu „odpoutání od systému“, což je pro nás permakulturisty (a asi i pro další ekology) skoro mantra. Lokálnost, soběstačnost a DIY jsou tu dovedené do důsledků. Na druhé straně je v tomhle jevu ale něco stísňujícího – a to je očekávání budoucí katastrofy.
Jak si poradit s elektřinou, vodou a teplem
Nejpropracovanější částí tohoto konkrétního otrovního systému je takzvaná ostrovní elektrárna. Protože energie pochází ze slunce, elektřiny dává takový systém v létě nadbytek (takže třeba varná plotýnka nebo topinkovač mohou být v letních měsících stále v provozu), zatímco nejhorší měsíc je listopad, protože je nejchmurnější, má nejméně slunečního svitu. V zimním období je třeba přemýšlet, jaké spotřebiče a kdy pouštět, a hlídat stavy akumulátorů. Zásadní je investovat do kvalitních baterií, které hodně vydrží.
Co se týče vody, tenhle dům má vlastní studni, jenže ta může snadno vyschnout – a nejen tady. Hladina spodní vody na našem území v posledních letech klesá a je nesmysl používat pitnou vodu ze studně třeba na splachování, nebo na zalévání zahrady. Proto si majitelé ostrovního systému vybudovali levné a flexibilní zařízení na zadržování dešťové vody ze střechy domu. Nejobvyklejší řešení – velkou podzemní cisternu – vyhodnotili jako zbytečně nákladné a navíc závislé na elektřině k přečerpávání vody. Proto si zřídili systém vzájemně propojených IBC kontejnerů – lepší jsou ty s kovovým povrchem, kam nemůže světlo a nemnoží se řasy – který vydrží i zimní mrazy, pokud se vypustí přívodní trubky, a každý z kontejnerů může fungovat nezávisle na ostatních. Teplá voda se v létě ohřívá sluncem (ne přímo, ale přes elektřinu), v zimě ji zajišťuje kotel na dřevo, který současně dům vytápí.
Kolem domu, bývalé hájovny stojící stranou všech obcí na lesní mýtině, jsou políčka s tykvemi, bramborami, různou zeleninou a bylinami, v plánu jsou slepice, takže majitelé mají našlápnuto i na potravinovou soběstačnost. Vytvořili si tu útulné a hodně stranou schované hnízdečko, ze kterého vyrážejí podle potřeby do světa za prací nebo za lidskou společností.
Očekávání katastrof
Dům je opatřen mřížemi v oknech, které jsou pravda natřené nabílo, napůl skryté v muškátech a působí nenápadně a nijak nepřátelsky. Konečně může jít o ochranu před obyčejnými zloději a vandaly. Navíc tihle konkrétní majitelé ostrovního projektu svoji polohu neutajují, a tak si nemyslím, že by panikařili a chystali se na nejhorší. Ale existuje mnoho takových, kteří svoji adresu a souřadnice nezveřejňují.
Vlastně je tu celé hnutí prepperů, neboli lidí připravujících se na globální katastrofu a zhroucení civilizace. Ona ani není potřeba moc velká fantazie na to, abychom si představili, že třeba po nějaké vichřici a pořádné vánici důkladně zkolabuje rozvodná síť elektřiny a s ní i veřejná doprava, bankomaty a nejrůznější služby. Najednou si nebudeme moci nakoupit v supermarketu jídlo a bude to trvat třeba několik týdnů. Co pak?
Rozhodně tedy neškodí mít doma slušnou zásobu pitné vody a trvanlivých potravin. Ne že bych to sama dělala, ale možná že bych měla; nepřijde mi to nijak přehnané.
Ale co když to bude horší?
Osobně mi docela pomáhá vyrovnat se se stísňující pocity z neznámé hrozby tím, že si různé katastrofické scénáře budoucnosti opravdu představím. Co se tedy může stát nejhoršího?
Náš civilizační systém se může zhroutit ekonomicky, což by asi přišlo pomalu a plíživě a možná by nám dlouho nedocházelo, co se děje – všechno by zdražovalo, trpěli bychom čím dál větším nedostatkem a věci by vázly a přestávaly fungovat, různé „mezilidské“ sítě od obyčejných známých až po mafiány by byly stále silnější a pro přežití pořád důležitější. Tady by nám samozásobitelství a kutilství mohlo dost pomoci.
Nebo může přijít něco náhlého a drastického, válka, vlny nájezdníků cizích nebo i domácích a podobně. V takovém případě by potravinová soběstačnost opravdu nestačila. Když to domyslíte, ze všeho nejdůležitější by bylo mít pořádné a účinné zbraně, opevněné místo a partičku (nebo širší rodinu), kde by se dalo zajistit neustálé hlídkování a včasná likvidace hladových rabujících vetřelců. - Nojo, ale co dál? Tyhle vyhlídky mi přijdou tak příšerné, že jsem si celkem jistá, že se jich nechci dožít a radši chci být mezi těmi slabošskými oběťmi, které budou hned na počátku zkoseny.
Nehledě na to, že ani tohle není ten nejhorší scénář. Dobře se pamatuju na strach z jaderné války někdy v šedesátých a pak osmdesátých letech minulého století, na to, jak jsme se ve škole učili o igelitových pytlících, poloze hlavou od výbuchu, užívání jódu a o odmořování radioaktivitou zasažených věcí… jenomže kdyby taková jaderná válka měla jen trochu větší rozsah, povrch země by nadlouho zastínil mrak, atmosféra by se ochladila tak, že bychom rozhodně nepřežili, a nastal by velký evoluční zvrat života na zeměkouli, možná větší, než když vymřeli dinosauři.
Čistě náhodou jsem zrovna cestou na výlet do ostrovního domu u benzínky zahlédla nový časopis nazvaný „Přežít“ s podtitulkem „Guns and Survival“, tedy „Střelné zbraně a přežití“. Tedy vychází už rok, ale všimla jsem si ho teprve teď.
Hm. Opravdu by nám střelné zbraně tak moc pomohly?
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.