Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Sbohem, Hustouši

17. 04. 2017 9:05:08
Dnešní blog bude smutný, o kočičí eutanazii. Den před Velkým pátkem, zrovna třináctého, jsme museli dát Hustouše uspat.

Bylo to – jako celých několik posledních týdnů – srdcervoucí. Nejdřív jsme s ním jezdili na každodenní infuze, pak jsem mu je zkoušela dávat doma, pak zase u veterinářek, ale Hustouš se čím dál víc bránil kanyle s jehlou zavedené pod kůži - protože je nutné, aby to pacient několik minut vydržel, než mu do kapsy pod kůži nateče sto až dvě stě padesát mililitrů fyziologického roztoku... Bylo jasné, že toho už má plné zuby, takže hrozilo, že celý vystresovaný uteče někam do křoví a vůbec se nevrátí domů, zaleze někam a umře. (A úplně mu zablokovat přístup ven – a taky jeho zdravé sestřičce – tak nějak nešlo, to by byl další velký zdroj stresu.) Taky můj přítel už na tom týrání kocoura odmítal dál spolupracovat. Navíc po týdnu takovéhoto všeobecně stresujícího snažení krevní testy ukázaly, že infuze stejně nepomáhají a ledviny nepracují, a Hustouš za ten týden zhubl o další půlkilo, museli by ho na celý týden zavřít na kapačkách na veterině a je otázka, zda by mu to pomohlo... a tak jsme se nakonec rozhodli, že ho už nebudeme trápit a necháme ho dožít tak, jak je zvyklý.

Následovaly asi dva týdny, kdy postupně slábl a ještě dál hubl, až nevážil skoro nic (vzít ho do náruče byl podobný pocit, jako když držíte ptáka – je mnohem lehčí, než podle velikosti těla očekáváte), ale současně byl pořád přítulnější. Jako by se vracel do kotěcího věku, pořád radši se choval a předl přitom. Přestal chodit ven, asi už nezvládl vyšplhat po kočičí lávce k průlezu v okně na suterénním odpočívadle, naopak začal doma chodit na píseček, který jsme mu připravili, a většinu času trávil v temném koutě pod křeslem v hale... vůbec nejedl a pil jen nepatrně. Až se už neudržel na nohou a bylo nám jasné, že před svátky je potřeba ho uspat.

Bylo to strašně smutné, ale už je to za námi.

Byla to už třetí kočka, kterou jsem musela dát eutanazovat, a vždycky je to deprimující zážitek, který v člověku zanechá neurčité výčitky a tíseň. Tentokrát asi nejvíc. Hustoušovi bylo jen osm let, kdežto Trofimovi i Sofince patnáct. Trofim byl v posledních dnech života ve stavu, kdy poslepu tápal po podlaze, dezorientovaně mňoukal a nechával všude loužičky, Sofinka skučela bolestí ze zhnisaných dásní, které si nechtěla nechat léčit. Ale Hustouš byl tichý a pokud se to tak dá říct, kultivovaný – jen prostě pořád slábl. Snad ho nic nebolelo, doufáme.

Pořád jsem rozumově přesvědčená, že eutanazie je v takových případech správná, a dokonce zvířátkům tuhle možnost závidím. Ale je to hrozné pro ty, kdo smrt přivolají a pomohou jí urychlit její dílo. Opravdu nezávidím lékařům, kteří by o eutanazii lidí měli spolurozhodovat a pomáhat s ní. To ale nic nemění na tom, že bych si pro sebe velmi silně přála takovou možnost mít!

Na závěr ještě jeden podnět k přemýšlení – nebo možná otázka, co byste volili vy. Bavila jsem se se dvěma dalšími permakulturními lektorkami o tom, jak nejlépe naložit s kočkou nebo jiným zemřelým domácím mazlíčkem. Denisa řekla, že by tělo dala do kompostu, a měla pravdu, protože tak se biomasa nejlépe využije. Katka by svého oblíbeného mazlíčka pohřbila na nějakém hezkém místě. Měla také pravdu, protože po citové stránce si to zvířecí kamarád zaslouží. Já ale nedokážu udělat to ani ono, volím veterinu a kafilerii, tedy tu nejméně permakulturní možnost – protože řešení s kompostem i s hrobečkem by mě příliš drásalo. Hustouše si budu pamatovat v plné síle, když obratně šplhal po stromech v naší zahradě a pozoroval mě ze svého kočičího nadhledu...

Autor: Eva Hauserová | pondělí 17.4.2017 9:05 | karma článku: 35.92 | přečteno: 921x

Další články blogera

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 7.34 | Přečteno: 186 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 6.68 | Přečteno: 202 | Diskuse

Eva Hauserová

Nová koťátka

Pořád jsme smutnili po Hustoušovi a neplánovali jsme další kočku nebo kočky – i když jsem obvykle doma mívala dvě až tři. Jak se dalo čekat, situace se náhle a radikálně změnila.

28.5.2017 v 9:16 | Karma článku: 27.44 | Přečteno: 601 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Jiří Mitáček

Jak jsem si pořídil „motůčko“….

Cože, nevíte co to je? Vysvětlím pro kutilské laiky... Je to takové normální kolečko, alias trakař, které má přídavný elektromotor a dokáže s Vámi drandit bez námahy ve skoro jakémkoli použitelném výškovém převýšení.

14.6.2017 v 11:20 | Karma článku: 19.99 | Přečteno: 735 | Diskuse

Kristian Hanko

Chytrý tuning

Hned na úvod se přiznám, že nejsem velký vyznavač tuningů pro osobní automobily. S tuningem u automobilů je to totiž dost podobné, jako s make-upem u žen: když ho dáte příliš, zničíte to, co je přirozeně hezké!

13.6.2017 v 14:20 | Karma článku: 3.81 | Přečteno: 100 | Diskuse

Černá Kristýna

Slepice od jedný do stojedný

Nedávno jsem se rozhodla nakreslit 300 slepic a napsat o tom. Tak tedy, tady máme druhý díl. Jak slepičí projekt pokračuje? Zpočátku bylo nadšení tak velké, že šlo všechno stranou a já kreslila slepice jek vzteklá. Nebude 300 málo?

12.6.2017 v 15:04 | Karma článku: 8.42 | Přečteno: 257 | Diskuse

Martin Mařák

Zázvorové pivo

Pivo můžete vařit mnoha způsoby, vybral jsem ten úplně nejjednodušší a nejlevnější. Konečný produkt sice nemá takovou chuť a pěnu jako Gambáč, ale pít se dá v pohodě a bez problémů splní účel, kvůli kterému ho budete vařit.

10.6.2017 v 14:07 | Karma článku: 5.92 | Přečteno: 208 | Diskuse

Ladislav Větvička

Atentat na Hajdrycha byl zfušovany teror

Sedumdesat pět roku ste posluchali totež. Doufam, že jste mě štyry razy po sobě nezvolili blogařem roka, abych vam aji ja lhal.

29.5.2017 v 11:55 | Karma článku: 47.00 | Přečteno: 13033 | Diskuse
VIP
Počet článků 282 Celková karma 19.35 Průměrná čtenost 2537
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.