Deník salonní ekoložky 3: Jídelníček
Jídlo a zdraví jsou žhavá témata vyvolávající vášně, a tak se spousta mých známých, a tím spíš těch ekologických, stala přesvědčenými zastánci směrů a škol jako je veganství, raw strava, jídlo podle čínské medicíny, frutariánství, a dokonce se najdou takoví, co věří v breathariánství a v možnost živit se vesmírnou energií pránou… ale v tomhle blogu se budu držet při zemi a proberu možnosti, nad kterými sama uvažuju a občas se musím poprat s vnitřními výčitkami, proč to taky nedělám. Zaměřím se spíš na ekologické než na zdravotní hledisko.
Vegetarián, vegan, nebo vitarián?
Začněme obyčejným vegetariánstvím. Tím jsem si prošla v pubertě a vydrželo mi to několik let (jak ta puberta, tak to vegetariánství). Bylo mi líto zvířátek, ale stejně silný motiv byl ten, že tehdy na přelomu šedesátých a sedmdesátých let představovalo maso většinou šlachovitou, obtížně rozkousatelnou a celkově odpornou hmotu, bez níž chutnaly takové knedlíky s koprovkou nebo s rajskou mnohem líp. Věřilo se, že maso je zdravé, a jedlo se jaksi z povinnosti. Tím spíš se proti němu člověk musel už ze zásady bouřit.
Dnes jím maso spíš výjimečně, protože na něj prostě nemám chuť, ale hodně velký kus mého talíře zabírají sýry a jogurty. Což je problém, protože z ekologického hlediska nemá vůbec smysl být vegetariánem „lakto“ typu, obzvlášť když konzumujete produkty z kravského mléka. Jakékoli živočišné produkty zvyšují vaši ekologickou stopu podle toho, z jakého zvířete pocházejí a jak je chováno. Hovězí dobytek je obecně nejhorší, protože spotřebuje poměrně hodně zdrojů na to, aby vystavěl své velké tělo a pak něco vyprodukoval, a z jeho produktů není „nejhříšnější“ maso (obzvlášť je-li z pastvin), ale mléko od krav z intenzivních velkochovů. (A naopak třeba konzumace králíků, kuřat a vajec z nějakého malého venkovského hospodářství je v podstatě v pořádku.)
Otázka tedy je, zda bych se nemohla své oblíbené „sýrovo-jogurtové“ diety vzdát, nebo ji nějak radikálně upravit. První krok, brát tyhle produkty v biokvalitě nebo od malých farmářů, a dávat přednost kozím a ovčím výrobkům, jsem schopná udělat a taky ho dělám. Jenomže daleko lepší by bylo a moji ekologickou stopu by opravdu radikálně snížilo, kdybych zvládla přejít na veganství, a to veganství lokální, konzumující pouze místní zdroje. V principu to musí jít, můj mladší syn je vegan a má pořád dost široké spektrum potravin, kterými se může živit – jen musí do všeho dávat olej místo másla a spotřebu bílkovin (která beztak není u dospělého člověka velká) hradit z luštěnin, ořechů a třeba seitanu. (Seitan na talíři osobně nevydýchám, připadá mi příliš odporný, a tofu a podobné výrobky ze sóji rovnou vylučuju taky, protože se musí dovážet.)
Věřím, že ve svém pokročilém věku už těch bílkovin opravdu mnoho nepotřebuju. Jenže – a teď jsem u jádra problému – bílkoviny (v mém případě sýry) mají ten báječný sytící efekt, který prostě nic nenahradí. Pokud bych se živila jen zeleninou, zaplácnu si sice žaludek vlákninou, takže mi nebude kručet v břiše hlady, ale budu se pohybovat po světě jako mátoha a občas mě zachvátí hypoglykemie se zatmíváním před očima a motající se hlavou. Sorry, ale to prostě nezvládnu. No a konzumace škrobů – mezi námi děvčaty – má tu nevýhodu, že se po nich prostě tloustne. Je to tak, bohužel. Když nechci mít pneumatiku v pase, potřebuju od oběda dál už škroby vynechat, tedy aspoň většinou.
Co se týče ekologické záslužnosti raw stravy – tedy vitariánství – tady jsem nenašla žádnou studii o jeho ekologické stopě. Zdálo by se, že se ušetří hodně energie na tepelnou úpravu jídla, ale na druhou stranu vitariáni stále zapínají výkonné mixéry, protože si potřebují část potravy proměnit v různé kašičky a smoothies, a také si částečně jídlo suší při dvaačtyřiceti stupních v sušičkách. Čili tenhle zdánlivě přírodní způsob stravování je vlastně hodně závislý na technologiích a na přísunu elektřiny. Sama o tom rozhodně neuvažuju hlavně proto, že to znamená velkou investici času, energie a obecně zabývání se jídlem, což mi nesedí.
Co na to zvířecí samičky, a máme vůbec právo jíst hlízy?
Ještě je tu etická stránka našeho stravování. Má člověk vůbec právo využívat, zneužívat nebo dokonce zabíjet zvířata? Má právo je domestikovat, zotročovat a deformovat jejich chování? Když to dovedu do extrému, máme právo si doma držet naše rozmazlované a hýčkané kočky? Neponižuju je, když na ně dělám „ťuťuťu“ a „čičí“?
Určitě se najdou lidé, kteří by řekli, že to tak je. Někteří pravověrní ekologové tvrdí, že je strašně divné parazitovat na zvířecích samicích a konzumovat jejich mléko. - Tedy přiznávám, že když jsem přihlížela dojení kozy, přišlo mi to opravdu divné, skoro perverzní… ano, takový hezky zabalený sýr na regále v obchodě je úplně jiná káva a možná by mělo být povinné, aby se každý člověk podíval, jak od samého začátku vzniká. Tím spíš by to mělo platit pro maso. Existují názory, že člověk by měl být schopen zabít zvíře, které pojídá, což je opravdu celé takové poctivější. Osobně jsem to nikdy nezkoušela, ale svoji hranici odhaduju (v případě opravdové nouze) na slepice nebo ryby - ty ještě ano, zatímco králíky už ne. Čím je zvířátko nám lidem bližší, tím větší zábrany bych určitě měla.
A pokud nemáme právo takto využívat a zneužívat zvířata, tak co rostliny? Existují lidé, kteří by nepodřízli ani zelený košťál a neukončili život hlízy, ze které může vypučet nový život, a ti se živí pouze plody a ořechy, tedy jakýmisi rostlinnými vajíčky. Etičtěji než tihle frutariáni se už my lidé stravovat nemůžeme, jedině – napadá mě – kdybychom si vyrobili syntetickou potravu z ropy. Ale tak daleko snad opravdu nikdo nezachází.
Osobně s touhle filozofickou stránkou věci velký problém nemám, protože my lidé jsme prostě stvoření jako všežravci a historicky jsme přežili díky svým velkým mozkům a tudíž šikovnosti – takže všechno to podmaňování jiných živých tvorů je pro nás zjevně přirozené. Jen bych uvítala, kdybychom to v planetárním měřítku tak nepřeháněli.
Uvědomila jsem si, že úplným výsměchem všem těmhle snahám a úvahám je způsob stravování našich koček. To zcela převzal můj přítel a jednak kočky rozmazluje, jednak máme opravdový problém s tím, že náš kocour Hustouš má nemocné ledviny a trpí nechutenstvím. Takže kočky (máme dvě, ale další k nám na stravování docházejí) zkonzumují asi pět sáčků a konzerviček denně a dalších pět se vyhodí, protože tím ve své zmlsanosti opovrhly… což představuje ohromné množství masa (včetně pstruha, lososa a podobných lahůdek) a stejně velké množství obalů. Možná tolik, kolik denně zkonzumuje nějaký ortodoxně masožravý Američan živící se bifteky.
Jenomže tohle prostě nemůžu radikálně zatrhnout a začít kočky krmit vařenými drůbežími krky, drůbky, tvarohem a vejci, tak jak jsem krmívala za totáče svého prvního kocoura Fjodora Michajloviče a na tu dobu se neměl špatně. To je neprůchodné, můj přítel by to v žádném případě neskousl a kočky by byly zoufalé!
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.