Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak překonávat nechuť k penězům

16. 07. 2016 7:26:50
Zase přemýšlím nad tou naší neziskovkou. A vychází mi, že by věcem hodně pomohlo, kdybych přestala pokládat finanční záležitosti za tu neotravnější věc na světě.

Rozumově si uvědomuju, že ačkoli neziskovce samozřejmě primárně o zisky nejde, peníze přece jenom představují jakousi „krev“ nebo přinejmenším „žaludek“ jejího organismu. A že v dlouhodobě vyhladovělém a hypoglykemickém stavu fungovat a pracovat nelze. Jenomže v mém nitru se cosi vzpírá představě, že bych navrch k těm všem aktivitám, které řeším, měla ještě řešit ty otravné a obtížné peníze! A podvědomě jsem se po celá léta „zlobila“ na ostatní (tedy na nikoho adresně, spíš na ty lidi, co nám zoufale chybějí a máme pro ně v organizaci prázdná „okna“), že peníze neřeší a nejeví k tomu žádné sklony, ačkoli je to tolik potřeba.

Sama se samozřejmě zaměřuju na to, co mě baví, což bývá totožné s tím, co mi taky nejlíp jde. Pořád intenzivně pracuju na edici našich praktických brožurek, přestože se mi jejich šéfredaktorování podařilo předat nástupci, píšu zprávy na web a facebook, jednou měsíčně rozesílám členům a příznivcům novinky o permakulturních kurzech, se spolupracovníky jsem rozběhla síť ukázkových projektů v ČR, i když její koordinaci se mi už taky podařilo předat, ale pořád tím trávím hodně času. Hodně času a energie věnuju taky našim kurzům, a opravdu se nám teď na jaře v Praze hodně vydařil velký kurz na pět víkendů... pořád jsem zavalená různými úkoly a víceméně pořád někoho pošťuchuju a pobízím, aby věci běžely hladce a nevázly.

Přitom by možná věci běžely hladčeji a nabraly by vlastní energii a hybnost, kdyby se podařilo rozpohybovat naše finance a kdyby lidé dostávali za svoji práci aspoň nějaké odměny. Měla bych si rozvrhnout své síly jinak a soustředit je na to podstatné.

Uch. Jenomže se mi do toho nechce. V mozku mám příslušné dráhy zablokované. Nemůžu se přimět kontrolovat, jestli peníze přicházejí a odcházejí, udržovat v tom nějaký systém a pořádek, snažit se plánovat a kalkulovat, zda se naše aktivity vůbec vyplatí a jak a kam peníze protékají. Jenomže je to fakt důležité! Nakonec i pro mě samotnou, protože svůj finanční deficit vzniklý množstvím odváděné dobrovolné práce pak doháním překládáním, které bych nemusela dělat, kdyby se mi v té „neziskovkové“ oblasti dařilo mít přiměřené odměny řekněme na úrovni podprůměrného platu. Jenomže takhle mám nastavený mozek – hrrrr na překlady (i když, jak mi překladatelé potvrdí, to rozhodně není žádný zlatý důl a práce v nějaké rozumně vedené neziskovce by mi přinášela asi podobné finanční odměny), a pak zase hrrr do dobrovolné práce zadarmo. Mysl mám zaběhanou v tomhle stereotypu, asi jako když křeček donekonečna běhá v kolečku.

Člověk může uvažovat i v širších souvislostech: právě jsme vydali brožurku edice Klíč k soběstačnosti na téma Lokální a alternativní ekonomické systémy – a v příspěvcích je krásně vidět, že člověk je i po té hmotné stránce živ jinými věcmi než penězi, že mezi lidmi mohou proudit věci, služby, různé výměny a dary, a že sdružování, spolčování a vzájemná „kontaktáž“ přitom vznikající má také svou značnou hodnotu. Krásným příkladem je iniciativa, do které jsem se v rámci příprav této brožurky zapojila: PRALETS, pražský systém LETS – Local Exchange Trade system. Jednotkou alternativní měny jsou pražce, nabídka a poptávka je zábavná, pestrá a tvořivá a zažila jsem už i jedno nesmírně pohodové setkání členů Praletsu s výměnnou burzičkou různých produktů a s možností poznat osobně ostatní členy. Dodává to městskému životu úplně novou kvalitu – získáváte „sousedy“, kteří sice nebydlí hned vedle, ale jsou to spřízněné duše, a obohacuje vás to o činnosti a zábavy, které (doslova) za peníze nekoupíte.

Abych se vrátila k původnímu tématu – to, co tu probírám, jsou vlastně dvě stránky jedné mince, dvojí „palivo“, které neziskovka potřebuje. Jednak finanční toky a jejich sledování, a jednak toky řekla bych společenské, které je potřeba nastartovat tak, aby pak už fungovaly samospádem. Je to jasné: nezbývá mi než se do toho ponořit ještě hlouběji a aspoň chvíli se tomu všemu věnovat naplno. Ukazuje se, že dělat to (jako ostatně cokoli jiného v životě) jen napůl, s pocitem, že bych své úkoly nejradši přehodila na někoho jiného, není vůbec efektivní.

Autor: Eva Hauserová | sobota 16.7.2016 7:26 | karma článku: 34.45 | přečteno: 738x

Další články blogera

Eva Hauserová

Sbohem, Hustouši

Dnešní blog bude smutný, o kočičí eutanazii. Den před Velkým pátkem, zrovna třináctého, jsme museli dát Hustouše uspat.

17.4.2017 v 9:05 | Karma článku: 24.99 | Přečteno: 634 | Diskuse

Eva Hauserová

Starosti kočičí a globální

Náš kocour Hustouš má nemocné ledviny. Momentálně tomu přizpůsobujeme prakticky celý svůj život, a když se mě někdo zeptá, jak se mám, nemluvím o ničem jiném...

29.3.2017 v 9:33 | Karma článku: 21.42 | Přečteno: 521 | Diskuse

Eva Hauserová

Sláva, jde to i beze mě!

Roky úporného tahounství v neziskovce začínají přece jen nést ovoce. Je opravdu úžasný pocit, když vidím, jak lidé přicházejí s vlastními nápady, realizují je a já u toho vůbec nejsem potřeba.

15.3.2017 v 10:13 | Karma článku: 19.46 | Přečteno: 578 | Diskuse

Eva Hauserová

Kterak Václav Cílek přemítá o zahrádkách

Coby ekologicky smýšlející osoba bych měla s psaním Václava Cílka dokonale souznít, ale není tomu tak. Proč? Po tom pátrám nad jeho novou knihou Co se děje se světem?

28.1.2017 v 10:44 | Karma článku: 30.81 | Přečteno: 2387 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Jan Horváth

Byli jsme v Osvětimi

Tak jako každý národ, i my si připomínáme hrůzy fašismu, symbolem toho zla je největší koncentrační tábor v polské Osvětimi. Každým rokem si lidé z různých zemí světa tyto hrůzy připomínají, i my, Romové nezapomínáme.

25.4.2017 v 12:03 | Karma článku: 12.23 | Přečteno: 463 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Neviditelná ruka trhu dnes !

Před lety to bylo jedno z hlavních hesel klausovců a i já jsem volil ODS. Nápady Václava Klause jsem skoro vždy na dálku podepisoval a pochopil jsem i princip kuponové privatizace.

24.4.2017 v 19:04 | Karma článku: 15.03 | Přečteno: 708 | Diskuse

Roman Máca

Jak jsem u okamurovců a zemanovců probouzel city a lásku

I když to podle počasí nevypadá, blíží se jaro. Příroda se probouzí, stromy kvetou a zvířátka přivádí na svět svá mláďata. A jaro je mimo jiné čas lásky. Jsou tak důvody k radosti a optimismu a já se rozhodl potěšit i "vlastence".

24.4.2017 v 11:50 | Karma článku: 31.48 | Přečteno: 2136 | Diskuse

Viliam Masaryk

"Pošli to dál" žije dál

Myšlenka z filmu "Pošli to dál" žije! Myšlenka, že někomu pomůžete, on jako poděkování pomůže někomu dalšímu a svět se stane o trochu lepší. Přidáte se?

23.4.2017 v 6:31 | Karma článku: 8.01 | Přečteno: 246 | Diskuse

Veronika Valíková

Vychovávají, či nevychovávají české školy stádo?

Jsou jednotné přijímačky, státní maturity, inkluze a další novinky cesta do pekel, nebo našemu školství prospívají? Osobně si myslím, že orwellizace českého vzdělávání pokračuje a že tento proces může zastavit pouze zásadní změna.

22.4.2017 v 19:28 | Karma článku: 43.27 | Přečteno: 6507 | Diskuse
VIP
Počet článků 279 Celková karma 21.96 Průměrná čtenost 2552
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.