Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

V čem je kouzlo sociokracie

21. 02. 2016 9:52:08
Pod tlakem okolností jsem se ponořila do tajů sociokracie a zkoumám, jak by se tahle metoda dala využít v našem spolku...

Zase jsem v tom. Tedy ne V TOM, na to už nemám věk, ale zase už nebyl nikdo jiný ochoten dělat předsedu naší neziskovky. Tentokrát bych na to chtěla jít zgruntu jinak!

Člověk má tendenci v prvním plánu propadnout hektické hyperaktivitě a posléze zoufalství, jak se to na něj všechno hrne. Například nás čeká zápis nových stanov do spolkového rejstříku, vyžadovaný zákonem, což je podle všeho procedura příjemná asi stejně jako trhání zubů... ale musím hledět dál do budoucnosti a říct si, co je mým cílem. Tedy mým cílem jednoznačně je, aby dění v našem spolku bylo natolik lákavé, aby se jeho vedení chtěli ujmout jiní lidé. Ten loňský pokus bohužel nevyšel, ale příště už to musí klapnout! Management té naší mrňavoučké organizace by přece určitě šel dělat nějak svižně, lehce, s vtipem, hravostí, nápady. Konečně permakultura, kterou se zabýváme, sama o sobě představuje inovativní životní strategii (v protikladu k všemu zkostnatělému, rigidně rozškatulkovanému, sešněrovanému zažitými pravidly a byrokratickému) – aspoň já ji tak vnímám.

Jenže jak na to? Radikálně, to jest od kořenů věci (radix = kořen). Proto jsem začala zkoumat nástroj sebeorganizace lidských skupin zvaný sociokracie. Zhlédla jsem několik videí na You Tube a nejvíc mohu doporučit lektora jménem James Priest, který principy sociokracie vysvětluje krásně a přehledně. Kdo by se tomuto tématu chtěl věnovat opravdu pořádně, určitě by měl absolvovat on-line kurz sociokracie, nebo si zajet třeba do Anglie na víkendový kurz, aby mu procesy sociokratického rozhodování a obecněji i hledání celkového zaměření určité skupiny lidí opravdu přešly do krve. Zde mohu se čtenáři sdílet to hlavní, co jsem na You Tube pochytila, aby se pak sami mohli rozhodnout, zda to se sociokracií zkusí dál. A v závěru vysvětlím, jak by se sociokratické prvky podle mého názoru daly aplikovat na provoz naší neziskovky.

Rozhodování konsentem

Srdcem a řekla bych, že taky prubířským kamenem této metody je proces rozhodování. Běžně se kolem sebe setkáváme s trojím typem rozhodovacího procesu: A) autoritativním, kdy všechno rozhodne šéf, což je rychlé, ale hodně se přitom plýtvá schopnostmi podřízených, B) demokratickým, kdy se po určité diskusi hlasuje a vítězí názor většiny, a C) konsenzuálním, kdy se všichni spontánně shodnou, ale pokud ne, je to velmi náročné na čas i na psychiku. Rozhodování konsentem má nejblíž k variantě C), ale je strukturovanější a pragmatičtější – proces je zaměřený na to, co je reálně možné.

Jak vysvětlit rozdíl mezi konsensem a konsentem? Při konsensu by se všichni měli s rozhodnutím ztotožnit, a to spontánně a živelně. Při konsentu jde o souhlas vyšlý z diskuse, kde se vyjasnily všechny námitky (důvody proti - objections) a vyjádřily všechny výhrady a obavy (concerns). Námitky se zde nepokládají za nic špatného, jsou naopak projevem širší moudrosti a pokud by se neprobraly, mohlo by se všechno později zvrtnout. Konsent nastane tehdy, když jsou všechny námitky na základě rozumných důvodů rozptýleny a staženy, žádná námitka nesmí přetrvat. Konsent je tedy pragmatická záležitost – rozhodnutí se přijímá i s výhradami a obavami, je to nejjednodušší a nejefektivnější varianta, se kterou všichni zúčastnění mohou žít. Celý proces je orientován na rozumně dosažitelný výsledek, vůbec se nevyžaduje kolektivní nadšení.

Rozhodování se děje v kruhu, který si zvolí facilitátora. Nejprve je přednesen a vysvětlen návrh (proposal), kterému musí všichni porozumět. Pak všichni po řadě řeknou svoji zpětnou vazbu – jak na ně návrh působí, případně vznesou námitky. Následuje diskuse a vše se uzavře „kruhem konsentu – consent circle“. Důležité je naslouchat ostatním, vše se děje v přiměřeném tempu, aby byli všichni vyslechnuti. Role mediátora je velice důležitá, musí uhlídat, aby probírání výhrad a obav příliš nepřebujelo, a vyzývá osoby, které mají námitky, aby navrhovaly jiná, přijatelná řešení.

Když to porovnáme s běžným demokratickým modelem, kde si lidé skáčí do řeči, snaží se do ostatních „hučet“ své argumenty a vše je ukončeno hlasováním, po kterém někteří účastníci mohou zůstat zcela nespokojení, je tento model založen daleko víc na respektu k názorům a pocitům zúčastněných a neměl by v nikom zanechat pocit nedořečení, nepochopení a nevyslyšení. Možná je časově náročnější, ale o to jsou výsledky trvalejší.

Další důležité nástroje

Po metodické stránce jsou zásadní tyto tři základní kameny sociokratického modelu:

- rovnost (rovnocennost, vyváženost všech)

- efektivita (zaměření na cíl nebo výsledek, kterého chceme dosáhnout)

- transparentnost (nic neprobíhá za zavřenými dveřmi a netají se)

Skupina lidí, které o něco jde, by si měla vyjasnit následující záležitosti:

- vizi – jak vypadá žádoucí budoucnost

- poslání – jak vypadá výsledek úsilí dané skupiny

- cíle – konkrétní produkty, služby, zkušenosti, dosažené změny a tak dále, podle toho, oč skupina usiluje

- hodnoty – pomáhají definovat vnitřní kulturu skupiny, dají se vyjádřit nějakým jednoduchým sloganem typu „rovnost-volnost-bratrství“.

Přidělování rolí a sledování činností

Když je přijato nějaké rozhodnutí, vytvoří se adekvátní role a vyberou se pro ně lidé. Děje se tak procesem nominace, kde se vyslovují všichni v kruhu, lidé mohou nominovat i sami sebe, a posléze se dosáhne konsentu. V dohodnutém termínu se dělá přehled jejich činnosti (performance review). Přitom všichni vyjádří danému člověku nejprve ocenění a pak navrhují, co by se ještě dalo zlepšit.

Každý rozhodovací proces nebo přehled činností je zakončen oslavou!

Struktura více kruhů

U větších skupin lidí, které se dělí na podskupiny, si jednotlivé kruhy vyberou své reprezentanty, kteří za ně jednají v hierarchicky vyšších kruzích. Jde tedy o kombinaci rovnostářství a určité míry hierarchičnosti.

Spoustu dalších a jistě důležitých záležitostí jsem v tomto stručném přehledu ani nezaznamenala. Vybírala jsem hlavně to, co bychom mohli v naší neziskovce bezprostředně použít. Každému zájemci určitě doporučuji vlastní studium tohoto zajímavého systému!

Aplikace na náš spolek

Stanovy, které jsme právě přijali, stojí na demokratickém modelu: největší pravomoci má valné shromáždění, které se ale schází jen jednou ročně, mezi tím rozhoduje rada a statutárem je předseda. Rozhoduje se vždycky hlasováním, v praxi v rámci rady někdy i konsenzem.

Na druhé straně máme řadu aktivit (kurzy, vydávání tiskovin, on-line obchod, propagace v médiích, organizace různých setkání, síť ukázkových projektů po celé ČR, regionální centra a podobně), které mají své koordinátory. Ti mohou, ale nemusí být zastoupeni v radě, momentálně je naše rada jen tříčlenná a aktivních lidí – koordinátorů a dalších – je kolem deseti.

Protože spolupráci koordinátorů s radou nemáme ve stanovách ošetřenou, můžeme tady zkusit sociokratický model!

Znamenalo by to několikrát ročně setkání v kruhu. Účastnili by se radní, koordinátoři a další aktivní členové, kteří by měli zájem. V tomto kruhu by se formovaly náměty a strategie pro další činnost, diskutovalo by se i o financích a podobně. Hned by se tu přidělovaly role a určovaly termíny, dokdy co udělat. A taky by se slavilo!

Jak na to koukám, vlastně by šlo o strategické plánování, ale ten proces by byl takový měkčí a zvnitřnělý. A současně efektivnější, protože by se krásně vytříbilo, kdo se jednotlivých úkolů ujme a jak na to půjde.

Howgh. Snad by se to mohlo ujmout...


Autor: Eva Hauserová | neděle 21.2.2016 9:52 | karma článku: 17.67 | přečteno: 705x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Občanské aktivity

Adam Mikulášek

Zákon musí platit i pro anarchisty!

Obvodní soud pro Prahu 3 bude řešit, zda pro-imigrační squatteři z žižkovské kliniky budou platit 360 000 Kč za neoprávněné užívání budovy po vypršení roční nájemní smlouvy.

21.9.2017 v 10:14 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 56 | Diskuse

Karel Trčálek

Míšení kultur je obohacující, píše se v tomto článku

Kdoví, kdo všechno si tento můj článek přečte, a kdoví, co všechno z toho vyvodí! Možná jsem ho měl nechat rovnou přeložit do němčiny nějakým rodilým mluvčím

20.9.2017 v 18:17 | Karma článku: 11.23 | Přečteno: 697 | Diskuse

NESEHNUTÍ

Malé velké triky pro inkluzi dětí s odlišným mateřským jazykem

V poslední době často potkávám bezradné vyučující, v jejichž třídě se najednou ocitlo dítě s odlišným mateřským jazykem. Často si neví rady, jak je integrovat do kolektivu a jak podporovat kolektiv, aby je přijal.

20.9.2017 v 18:01 | Karma článku: 7.30 | Přečteno: 720 | Diskuse

Bedřich Dvořák

Zeman: teroristé jsou ukryti v nynější migrační vlně

Samozřejmě je migrační vlna zásadním problémem dneška. Nikdo ale nemůže věřit, že tisíce tajných agentů mnoha států nejsou schopni zjistit toky peněz a informací vyvolávajících tento problém. Zcela určitě to mnoho vlád dobře zná.

20.9.2017 v 12:53 | Karma článku: 23.91 | Přečteno: 1242 | Diskuse

Adam Mikulášek

Míšení je obohacující, píše se v učebnici pro 4. Třídu

Nedávno jsem četl na blogu exministryně školství Kateřiny Valachové, že žádnou multikulti výchovu nezavádí a že nechce politizovat školství.

20.9.2017 v 11:35 | Karma článku: 43.75 | Přečteno: 2931 | Diskuse
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.