Eva Hauserová

Pak že si ženy nehrají...

9. 11. 2015 11:05:29
Kdo to tvrdil, že muži jsou hraví, zatímco ženy ne, snad Karel Čapek? Byl to zcela jistě dobový kulturně daný stereotyp. Kdyby byl slavný spisovatel přítomen na naší víkendové literární dílně, určitě by změnil názor!

Na svých literárních dílnách se obvykle snažím účastníky (tedy bývají to převážně účastnice) stimulovat, aby se v nich rozproudila tvořivost, odhodili zábrany a začali volně psát, co je napadá a co jim nabízí jejich vědomí, paměť i podvědomí... většina studentů se totiž teprve potřebuje do tohohle stádia dostat. O posledním víkendu to vůbec tak nebylo, na kurzu se sešla pětice žen, které jsou vesměs už pěkně „rozjeté“. Mohla jsem jim tedy poskytovat inspiraci v podobě různých rad, tipů a řemeslných fint, jak na to, ale už to všechno rovnou mohly rovnou aplikovat na své texty, kterých mají vesměs požehnaně. Mně se přitom otevřel nový svět – svět fan fiction, her typu dračího doupěte on-line a webů s tvorbou žánru fantasy, kde mají amatérské prozaické texty řádově asi stokrát větší sledovanost, než když jde o texty ze současnosti, jaké většinou píší absolventky a absolventi mých kurzů, sdružení v literárním uskupení Druhá múza.

Přiznávám, že jsem měla jen mlhavé tušení o tom, jak je tohle hnutí rozvětvené, kolik má fanoušků a kolik lidí se věnuje této tvořivé zábavě jako koníčku. Jsou to jistě tisíce a možná desetitisíce. Přináší jim to relaxaci, únik, ale i vybrušování vlastních schopností a představivosti, a určitě si do vymyšleného světa prostoupeného magií můžete promítat mnoho prvků ze svého reálného života, odrážet tam své problémy, naděje, nebo si třeba „podat“ lidi ze svého okolí a jejich psychiku a pěkně si ji rozpitvat... a tak dále, možnosti jsou nekonečné. Některým autorským i čtenářským typům tyhle metody a nástroje prostě vyhovují víc a zdá se, že jsou proti nám „realistům“, nebo i proti nám „spekulativním scifistům“ ve většině.

Stojí to za úvahu pro „realistické“ autory – pokud jste nespokojení s odezvou na své texty a připadá vám nezaslouženě malá a slabá, ejhle, tady máte obrovský potenciál tisíců čtenářů. Zkuste, zda by vám nevyhovoval svět fantasy! Zvlášť pokud vám dělá radost živelné, šťavnaté, řekla bych archetypální vyprávění, s gustem si vymýšlíte další a další příhody svých postav... pak by vám to mohlo sedět. Přemýšlím, proč mě osobně fantasy vůbec nebaví, přestože čas od času zkouším nějaké texty tohoto žánru číst – ale pořád nic... Zřejmě proto, že fantasy je taková moc úhledná, přehledná a „uklizená“. Ano, je tam temnota a padouši, ale všechno je to takové pěkně vypulírované a líbivé, nebo zas líbivě hrozivé. Pro mě je to asi příliš předvídatelné, chybí mi čtenářská motivace, potřebuju reálný svět s jeho podivnými zákruty, složitostmi, nejednoznačnostmi a záludnostmi. Ale vím, že jsem v menšině.

Ještě o stupeň dál zacházejí autoři a čtenáři fan fiction, tedy příběhů postav, které už vymyslel nějaký známý autor. Například Joanne Rowlingová dovolila psát takové příběhy, pokud jsou publikovány jen on-line a nikoli na papíře, a skutečně jsou hojně čteny obdobně zaměřenými fanoušky, toužícími hltat stále nové a nové příběhy ze světa Rowlingové. U fan fiction je prvek hry zvlášť silný, musíte se držet pravidel a stylu světa, který vymyslel někdo jiný, sice máte víc vodítek, ale také omezení, takže hodně záleží na tom, jak dokážete na své téma a zápletku „vyzrát“.

Velmi mě zaujala další účastnice dílny, psycholožka zabývající se problematikou osvojování romských dětí, která má doma celkem čtyři děti a zvládá jejich výchovu také s pomocí světa Harryho Pottera: každé z dětí má svoji kolej (Nebelvír, Mrzimor a tak dále) a úkoly typu vynesení koše jsou vlastně kouzla, takže když maminka řekne něco jako – teď si vymýšlím - „eltarielgabriel“, znamená to vynesení koše – a jelikož dítě za to dostane nějaké body na postupu ke zkoušce na své koleji, ochotně příslušné „kouzlo“ vykoná. To musí být pro puberťáky prostě skvělé! Tato žena po večerech relaxuje tím, že provádí několik hráčů různými situacemi on-line hry typu Dračí doupě, odehrávající se ve světě spisovatelky Vilmy Kadlečkové a její ságy Mycelium.

Jako dobrou vstupní bránu do těchto a příbuzných aktivit bych vám doporučila web dvou účastnic dílny, Katty a Regi,který se jmenuje Šílené šuple (silenesuple.blog.cz). Je krásně výtvarně zpracovaný a mimo jiné tu najdete i spoustu odkazů na další podobné aktivity a weby literárně-fantazijního typu.

Autor: Eva Hauserová | karma: 11.03 | přečteno: 499 ×
Poslední články autora