Co jsem o včelách nevěděla a vy to možná nevíte taky
Obvykle se současné včelí problémy připisují civilizačním vlivům a změnám klimatu, ale možná že jsme my lidé nikdy nepochopili, co včely doopravdy potřebují.
Na havlíčkobrodském knižním veletrhu jsem si koupila úžasnou knížku Josefa Nymsy „Přirozený život včelstev versus člověk“, kterou vydalo nakladatelství Šuplík. Čtení o pokusech, které trvaly několik desetiletí a kterými se snažil zjistit víc o skutečných potřebách včel nejprve autorův tatínek a potom autor sám, je velice napínavé: třeba jak včely nejprve skvěle prosperovaly v obřím úlu, ale pak se všechno zvrtlo…
Zároveň se mi tajil dech nad tím, jak průhledně si my lidé jiné tvory antropomorfizujeme a ještě si namlouváme, že k nim přistupujeme „vědecky“ či „racionálně“, a jak se snažíme opravovat dílo přírody, v tomto případě velice nešťastně. Nějak jsme nepochopili, že včely jsou hmyz, tedy organismus (a navíc kolektivní organismus) fungující úplně jinak nežli my primáti.
Myslíme si, že včely potřebují teplo a sucho, protože my to tak máme – omyl! Po desítky milionů let včely žily ve vlhkých dutinách stromů uprostřed stinných lesů a houštin. Myslíme si, že trubci jsou neužiteční, když nesbírají nektar a pyl a když většina z nich neoplodní královnu – protože my to tak máme a mužský má být živitel. Jenže omyl – trubci mají svoji roli, zahřívají vyvíjející se zárodky včel v buňkách. Velikost úlů přizpůsobujeme sobě samým, aby se nám s nimi dobře manipulovalo. Včelám jsou ale malé. Rojení pokládáme za zdravý jev, protože my to tak s množením máme. Jenomže včely by klidně vytvářely mnohem, mnohem větší včelstva, kdyby mohly, třeba i s více královnami. V naprosté většině případů se rojí ze zoufalství a příbytky, jaké jim připravujeme my, by si nikdy nevybraly. Větší včelstvo také produkuje nepoměrně víc medu, než když je rozdělíme na dvě menší včelstva. Jarní „bouřlivý“ prolet včel, kdy se mohutně vyprazdňují, radostně vítáme, protože my to tak máme a radujeme se ze sluníčka, ještě když je sníh – ale omyl, včely by se měly probouzet pomalu a neměly by se přehřívat sluníčkem předčasně, protože pak se vyčerpávají a při výletu mohou zmrznout.
A tak dále.
„Oficiální“ včelaři zřejmě pana Nymsu staršího (ještě v hlubokém komunismu) dost ostrakizovali, přitom nedělal nic jiného než že poctivě pozoroval a zkoumal, a to s pokorou a bez nějakých předem daných představ, schémat a dogmat.
Pan Nymsa mladší po létech pozorování a zkoumání dospívá k doporučení podstatně větších úlů než jsou ty běžné, ale nejen to, také stinných stanovišť – takové úly pak včely samy vyhledávají a „vrojí“ se do nich. Také je obhájcem co nejmenšího zasahování – kolektivní organismus včel je velice moudrý a má v zásobě svá řešení, my mu ale je bráníme využít.
Autor je lidový mudrc, roztomilé je třeba jeho porovnání chování včely a člověka, kteří si dělají na zimu zásoby: včely přetvářejí cukr v med, člověk si zavaří kompoty – vždyť v tom není vůbec žádný rozdíl! Nebo myšlenkový pokus, kdy vhodí do vody Einsteina a Edisona a zjistí, že oba jen usilovně plavou ke břehu a jejich genialita se v této situaci nemůže nijak projevit. Včely jsou na tom stejně!
Knížka ovšem není určená laikům a je zahlcená odbornou hantýrkou, takže některé pasáže jsem vůbec nebyla schopná pochopit. „Hned následným rokem jsem ze ziskuchtivosti nastavil úl polomedníkem s horním česnem“ - co to je propána polomedník? „Každý z nás zná pravidlo čtyřiceti dnů“ - přiznávám, že ho neznám. „Vkládání mezistěn do plodiště“ - prosím??? Jaké mezistěny a proč se tam vkládají? Naprosto tápu.
Nicméně všechno, co se tu tvrdí, mi připadá jako část mozaiky nebo symfonie hlasů, které volají po přirozejším chovu včel, po tom, abychom včely nepokládali za nějaké produkční stroje, které se dají „opravit“ jednoduchými technokratickými zásahy. Intuitivně bych řekla, že na tom všem něco bude. My lidé včelám neustále podtrháváme nohy a při neúspěších se utěšujeme tím, že včely mají slabý imunitní systém a že chyba je na jejich straně. Kdepak! Měli bychom začít u sebe.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.