Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Co jsem o včelách nevěděla a vy to možná nevíte taky

15. 10. 2015 12:41:10
V oboru včelařství se nevyznám, ale tuším, že se potýká se stále většími problémy, včely jsou pořád míň odolné, podléhají parazitům a nemocem a hrozí jim vymírání. Důvody jsou možná jinde, než se traduje.

Obvykle se současné včelí problémy připisují civilizačním vlivům a změnám klimatu, ale možná že jsme my lidé nikdy nepochopili, co včely doopravdy potřebují.

Na havlíčkobrodském knižním veletrhu jsem si koupila úžasnou knížku Josefa Nymsy „Přirozený život včelstev versus člověk“, kterou vydalo nakladatelství Šuplík. Čtení o pokusech, které trvaly několik desetiletí a kterými se snažil zjistit víc o skutečných potřebách včel nejprve autorův tatínek a potom autor sám, je velice napínavé: třeba jak včely nejprve skvěle prosperovaly v obřím úlu, ale pak se všechno zvrtlo...

Zároveň se mi tajil dech nad tím, jak průhledně si my lidé jiné tvory antropomorfizujeme a ještě si namlouváme, že k nim přistupujeme „vědecky“ či „racionálně“, a jak se snažíme opravovat dílo přírody, v tomto případě velice nešťastně. Nějak jsme nepochopili, že včely jsou hmyz, tedy organismus (a navíc kolektivní organismus) fungující úplně jinak nežli my primáti.

Myslíme si, že včely potřebují teplo a sucho, protože my to tak máme – omyl! Po desítky milionů let včely žily ve vlhkých dutinách stromů uprostřed stinných lesů a houštin. Myslíme si, že trubci jsou neužiteční, když nesbírají nektar a pyl a když většina z nich neoplodní královnu – protože my to tak máme a mužský má být živitel. Jenže omyl – trubci mají svoji roli, zahřívají vyvíjející se zárodky včel v buňkách. Velikost úlů přizpůsobujeme sobě samým, aby se nám s nimi dobře manipulovalo. Včelám jsou ale malé. Rojení pokládáme za zdravý jev, protože my to tak s množením máme. Jenomže včely by klidně vytvářely mnohem, mnohem větší včelstva, kdyby mohly, třeba i s více královnami. V naprosté většině případů se rojí ze zoufalství a příbytky, jaké jim připravujeme my, by si nikdy nevybraly. Větší včelstvo také produkuje nepoměrně víc medu, než když je rozdělíme na dvě menší včelstva. Jarní „bouřlivý“ prolet včel, kdy se mohutně vyprazdňují, radostně vítáme, protože my to tak máme a radujeme se ze sluníčka, ještě když je sníh – ale omyl, včely by se měly probouzet pomalu a neměly by se přehřívat sluníčkem předčasně, protože pak se vyčerpávají a při výletu mohou zmrznout.

A tak dále.

„Oficiální“ včelaři zřejmě pana Nymsu staršího (ještě v hlubokém komunismu) dost ostrakizovali, přitom nedělal nic jiného než že poctivě pozoroval a zkoumal, a to s pokorou a bez nějakých předem daných představ, schémat a dogmat.

Pan Nymsa mladší po létech pozorování a zkoumání dospívá k doporučení podstatně větších úlů než jsou ty běžné, ale nejen to, také stinných stanovišť – takové úly pak včely samy vyhledávají a „vrojí“ se do nich. Také je obhájcem co nejmenšího zasahování – kolektivní organismus včel je velice moudrý a má v zásobě svá řešení, my mu ale je bráníme využít.

Autor je lidový mudrc, roztomilé je třeba jeho porovnání chování včely a člověka, kteří si dělají na zimu zásoby: včely přetvářejí cukr v med, člověk si zavaří kompoty – vždyť v tom není vůbec žádný rozdíl! Nebo myšlenkový pokus, kdy vhodí do vody Einsteina a Edisona a zjistí, že oba jen usilovně plavou ke břehu a jejich genialita se v této situaci nemůže nijak projevit. Včely jsou na tom stejně!

Knížka ovšem není určená laikům a je zahlcená odbornou hantýrkou, takže některé pasáže jsem vůbec nebyla schopná pochopit. „Hned následným rokem jsem ze ziskuchtivosti nastavil úl polomedníkem s horním česnem“ - co to je propána polomedník? „Každý z nás zná pravidlo čtyřiceti dnů“ - přiznávám, že ho neznám. „Vkládání mezistěn do plodiště“ - prosím??? Jaké mezistěny a proč se tam vkládají? Naprosto tápu.

Nicméně všechno, co se tu tvrdí, mi připadá jako část mozaiky nebo symfonie hlasů, které volají po přirozejším chovu včel, po tom, abychom včely nepokládali za nějaké produkční stroje, které se dají „opravit“ jednoduchými technokratickými zásahy. Intuitivně bych řekla, že na tom všem něco bude. My lidé včelám neustále podtrháváme nohy a při neúspěších se utěšujeme tím, že včely mají slabý imunitní systém a že chyba je na jejich straně. Kdepak! Měli bychom začít u sebe.

Autor: Eva Hauserová | čtvrtek 15.10.2015 12:41 | karma článku: 31.88 | přečteno: 2514x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Hobby

Martina Mičková

Na každý týden v roce jeden výtvarný nápad

Nápadů není nikdy dost. S malými dětmi je nutnost mít zásobu aspoň takovou, kolik je týdnů v roce. Našla jsem ji.

5.9.2017 v 22:03 | Karma článku: 6.88 | Přečteno: 245 |

Martin Faltýn

Touste, touste, touste... kdo si do tě kousne

Povídání o "toustování" jsem sice zařadil do rubriky Hobby a soukromé Když doma vaří muž, ale recepty tady žádné nečekejte. Jenom, co se semele, když člověk dělá tousty na cesty.

31.8.2017 v 12:38 | Karma článku: 10.64 | Přečteno: 309 | Diskuse

Tereza Špetlíková

Střihněte si na šaty!

Kdo by to neznal. Nic správně nesedí, nikde nemají to, co zrovna chci, ačkoliv jde přeci o úplně jednoduchý střih, tady se mi nelíbí vzor nebo barva, tohle je zase z hrozného materiálu... a pak přichází spásný nápad. Co kdybych...

4.8.2017 v 7:56 | Karma článku: 13.09 | Přečteno: 700 | Diskuse

Tomáš Houška

Manifest pijáka kávy

Mám rád dobrou kávu. To je problém, protože míst, kde mi ji připraví, je tuze málo. Po Praze kromě čaovny U legionáře tak dva tři další podniky a to je vše. Nemáte náhodou cukrárnu, bar nebo kavárničku? Pak by to bylo pro vás.

11.7.2017 v 9:35 | Karma článku: 17.48 | Přečteno: 501 | Diskuse

Jiří Mitáček

Jak jsem si pořídil „motůčko“….

Cože, nevíte co to je? Vysvětlím pro kutilské laiky... Je to takové normální kolečko, alias trakař, které má přídavný elektromotor a dokáže s Vámi drandit bez námahy ve skoro jakémkoli použitelném výškovém převýšení.

14.6.2017 v 11:20 | Karma článku: 21.49 | Přečteno: 802 | Diskuse
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.