Návštěva dvou moravských permakulturních projektů
V sobotu ráno vyjíždíme z Olomouce na sever. Počasí je navzdory předpovědím po celý den nádherné. Přejíždíme Jeseníky zahalené mlhou a ocitáme se jen tři kilometry od polských hranic, v Supíkovicích. Tady sídlí první z projektů, Silezika Supíkovice (www.silezika.org). Jde o neziskovku působící v oblasti postižené vysokou nezaměstnaností, přitom okouzlující krásnou krajinou podhůří Jeseníků. Právě tady a v podobných místech je potřeba začínat s prevencí povodní tak, že budeme napomáhat zadržování vody v krajině – což je pravý opak obvyklé prevence povodní prohlubováním koryt toků. Tak se totiž celý problém jen posílá dál, níž po proudu vody. Silezika nejen že zadržuje vodu vytvářením různých biotopů (tůně, sady, vegetace lemující toky, remízky), ale poskytuje tak útočiště mnoha mizícím druhům živočichů, především obojživelníkům, a současně dává práci místním dlouhodobě nezaměstnaným lidem.
U domu, kde Silezika sídlí, nás vítají „duchovní rodiče“ projektu, Juraj Grňa a Tereza Šarmanová, a provádějí nás nejprve po záhonech se smíšenými zeleninovými a bylinkovými kulturami v blízkosti obydlí. Všude hojně využívají místní kámen, zčásti velmi kvalitní mramor z blízkého lomu. Zajímavé jsou záhony typu „kamenných chinampas“, lemované kamennými zídkami a zapuštěné tak, aby je mohla obtékat voda, kterou sem podle potřeby přivádějí z potoka. Vypadají krásně, prý ale dají tolik práce, že Juraj Grňa tuhle metodu nedoporučuje. Nechybí tu velký hmyzí domeček, prý zabydlený samotářskými včelami, a párek kachen indických běžců pro likvidaci slimáků. Trochu dál od domu je starý sad s cennými místními odrůdami jablek a dalšího ovoce.
Ve vzdálenějších partiích pozemků obdivujeme velké množství uměle vytvořených tůněk, vrbovou matečnici, další a další vysokokmeny ovocných stromů, struktury z obrovských mramorových balvanů... v plánu jsou také skleníky a jednoduché bydlení pro lidi bez přístřeší, jako maringotky.
Podle mapy se místní potok jmenuje Kunětička – asi podle toho, že je tu slyšet kuňkání! Připomínka, že jedním z druhů, které se Silezika zvlášť snaží chránit, je silně ohrožená kuňka žlutobřichá.
Nevím, zda Juraj mluví úplně vážně, když říká, že (původně psycholog) se zklamal v lidech a jeho životní prioritou je ochrana přírody – možná ano, ale Silezika každopádně všechny ty tůňky, kamenné zídky a sady z vysokokmenů starých tradičních odrůd buduje za pomoci místních nezaměstnaných a nepochybně tím pomáhá místní komunitě stejně jako přírodě.
Už ale nastal čas k přesunu na druhé místo, které máme navštívit...
Fotky z návštěvy Sileziky uvidíte zde:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.537321076411919.1073741838.193108327499864&type=1
Směřujeme zpátky k Olomouci, do Těšíkovské Bydliny (www.bydlina.cz), ležící v blízkosti Šternberka. Sami sebe ve stručnosti charakterizují takto: „Sousedské bydlení v přírodě s využitím místních zdrojů. Pěstování, chov oveček a koní a slepiček. Částečná potravinová soběstačnost. Kurzy a semináře. Rituály. Bubnování. Zpěv.“
Jde vlastně o rodinný či rodový projekt Jany a Marka Víťazkových, kteří tu žijí se svými třemi dětmi v poměrně velkém objektu, který původně sloužil jako pionýrský tábor. (Tak pohodlně vybavený pionýrský tábor jsem ovšem nikdy neviděla, spíše bych tuhle stavbu přiblížila jako dětskou ozdravovnu nebo školu v přírodě). Původní představou Víťazkových byl cohousing - našla jsem si definici tohoto pojmu: komunitní bydlení, vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Skutečně se tu po několik let dařilo spolužití několika rodin, ale ty se postupně odstěhovaly, myslím, že hlavně kvůli praktickým problémům, třeba s obživou v blízkém okolí. Teď se projekt začíná víc podobat rodovému statku, někteří z rodičů Víťazkových ostatně bydlí poblíž. Díky velkorysým prostorám sem mohou stále proudit přátelé, spřízněné duše a sousedi na různá setkání, například na nejbližší DýňoHraní v sobotu 18. října, a konají se tu různé kurzy, třeba zdravého vaření nebo bylinkářství, příměstské tábory pro děti a podobně.
Budova s okolím – zahradou se smíšenými kulturami, kde převažují léčivé byliny, se suchými získami, s koupacím jezírkem a vyhlídkami do malebné krajiny v sousedství – má velmi příjemnou, přátelskou atmosféru, ostatně oba Víťazkovi jsou zahradní architekti a pracují s principy feng-šuej. Dál od domu najdeme pastvinu pro ovce a koně, a také prostor pro slepice (kvůli kurzům jsou odsunuty opodál k lesu). K pěstování zeleniny se využívá skleník a pařeniště, což v této poloze (asi 500 metrů nad mořem) produkci hodně pomáhá.
Jana nám připravila úžasně chutnou veganskou svačinku (buchty, placky) a večeři (zelenina, rýže a luštěniny kořeněné trochu v indickém stylu, různé druhy pečených tykví). Je tu tak příjemně, že se nám ani nechce vracet do Olomouce, ale zmeškali bychom své vlaky, tak se loučíme... pokud budu časem hledat místo na nějaké setkání či kurz, určitě si na Bydlinu vzpomenu.
Fotky z Bydliny jsou zde:
https://www.facebook.com/media/set/?set=a.537629986381028.1073741839.193108327499864&type=1
Na závěr ještě něco: mapu všech 27 projektů naší sítě ukázkových permakulturních projektů (SUPP) zprovozníme na webu Permakultury CS během října. Zájemci si mohou s majiteli projektů domluvit individuální návštěvy a načerpat inspiraci pro vlastní řešení. Najdete zde rodinné usedlosti, nezávislé ostrovní systémy, farmy, komunity, výuková centra, lesní školky, projekty sociálního zemědělství a různé kombinace toho všeho, někdy čerpající spíše z tradic, jindy zcela inovátorské, ale vždy je přítomna snaha o spolupráci s přírodou, o napojení na ni.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.