Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Návštěva dvou moravských permakulturních projektů

25. 09. 2014 10:00:59
V Permakultuře CS jsme loni začali vytvářet síť ukázkových permakulturních projektů, kterých máme letos po dvou kolech už sedmadvacet, rozptýlených po celých Čechách a Moravě. Minulou sobotu jsme s autobusovou exkurzí navštívili dva z nich – a stálo to vrchovatě za to.

V sobotu ráno vyjíždíme z Olomouce na sever. Počasí je navzdory předpovědím po celý den nádherné. Přejíždíme Jeseníky zahalené mlhou a ocitáme se jen tři kilometry od polských hranic, v Supíkovicích. Tady sídlí první z projektů, Silezika Supíkovice (www.silezika.org). Jde o neziskovku působí v oblasti postižené vysokou nezaměstnaností, přitom okouzlující krásnou krajinou podhůří Jeseníků. Právě tady a v podobných místech je potřeba začínat s prevencí povodní tak, že budeme napomáhat zadržování vody v krajině – což je pravý opak obvyklé prevence povodní prohlubováním koryt toků. Tak se totiž celý problém jen posílá dál, níž po proudu vody. Silezika nejen že zadržuje vodu vytvářením různých biotopů (tůně, sady, vegetace lemující toky, remízky), ale poskytuje tak útočiště mnoha mizícím druhům živočichů, především obojživelníkům, a současně dává práci místním dlouhodobě nezaměstnaným lidem.

U domu, kde Silezika sídlí, nás vítají „duchovní rodiče“ projektu, Juraj Grňa a Tereza Šarmanová, a provádějí nás nejprve po záhonech se smíšenými zeleninovými a bylinkovými kulturami v blízkosti obydlí. Všude hojně využívají místní kámen, zčásti velmi kvalitní mramor z blízkého lomu. Zajímavé jsou záhony typu „kamenných chinampas“, lemované kamennými zídkami a zapuštěné tak, aby je mohla obtékat voda, kterou sem podle potřeby přivádějí z potoka. Vypadají krásně, prý ale dají tolik práce, že Juraj Grňa tuhle metodu nedoporučuje. Nechybí tu velký hmyzí domeček, prý zabydlený samotářskými včelami, a párek kachen indických běžců pro likvidaci slimáků. Trochu dál od domu je starý sad s cennými místními odrůdami jablek a dalšího ovoce.

Ve vzdálenějších partiích pozemků obdivujeme velké množství uměle vytvořených tůněk, vrbovou matečnici, další a další vysokokmeny ovocných stromů, struktury z obrovských mramorových balvanů... v plánu jsou také skleníky a jednoduché bydlení pro lidi bez přístřeší, jako maringotky.

Podle mapy se místní potok jmenuje Kunětička – asi podle toho, že je tu slyšet kuňkání! Připomínka, že jedním z druhů, které se Silezika zvlášť snaží chránit, je silně ohrožená kuňka žlutobřichá.

Nevím, zda Juraj mluví úplně vážně, když říká, že (původně psycholog) se zklamal v lidech a jeho životní prioritou je ochrana přírody – možná ano, ale Silezika každopádně všechny ty tůňky, kamenné zídky a sady z vysokokmenů starých tradičních odrůd buduje za pomoci místních nezaměstnaných a nepochybně tím pomáhá místní komunitě stejně jako přírodě.

Už ale nastal čas k přesunu na druhé místo, které máme navštívit...

Fotky z návštěvy Sileziky uvidíte zde:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.537321076411919.1073741838.193108327499864&type=1

Směřujeme zpátky k Olomouci, do Těšíkovské Bydliny (www.bydlina.cz), ležící v blízkosti Šternberka. Sami sebe ve stručnosti charakterizují takto: „Sousedské bydlení v přírodě s využitím místních zdrojů. Pěstování, chov oveček a koní a slepiček. Částečná potravinová soběstačnost. Kurzy a semináře. Rituály. Bubnování. Zpěv.“

Jde vlastně o rodinný či rodový projekt Jany a Marka Víťazkových, kteří tu žijí se svými třemi dětmi v poměrně velkém objektu, který původně sloužil jako pionýrský tábor. (Tak pohodlně vybavený pionýrský tábor jsem ovšem nikdy neviděla, spíše bych tuhle stavbu přiblížila jako dětskou ozdravovnu nebo školu v přírodě). Původní představou Víťazkových byl cohousing - našla jsem si definici tohoto pojmu: komunitní bydlení, vědomě budované sousedské společenství, které klade důraz na hlouběji prožívané mezilidské vztahy a současně zachovává a podporuje osobní nezávislost. Skutečně se tu po několik let dařilo spolužití několika rodin, ale ty se postupně odstěhovaly, myslím, že hlavně kvůli praktickým problémům, třeba s obživou v blízkém okolí. Teď se projekt začíná víc podobat rodovému statku, někteří z rodičů Víťazkových ostatně bydlí poblíž. Díky velkorysým prostorám sem mohou stále proudit přátelé, spřízněné duše a sousedi na různá setkání, například na nejbližší ňoHraní v sobotu 18. října, a konají se tu různé kurzy, třeba zdravého vaření nebo bylinkářství, příměstské tábory pro děti a podobně.

Budova s okolím – zahradou se smíšenými kulturami, kde převažují léčivé byliny, se suchými získami, s koupacím jezírkem a vyhlídkami do malebné krajiny v sousedství – má velmi příjemnou, přátelskou atmosféru, ostatně oba Víťazkovi jsou zahradní architekti a pracují s principy feng-šuej. Dál od domu najdeme pastvinu pro ovce a koně, a také prostor pro slepice (kvůli kurzům jsou odsunuty opodál k lesu). K pěstování zeleniny se využívá skleník a pařeniště, což v této poloze (asi 500 metrů nad mořem) produkci hodně pomáhá.

Jana nám připravila úžasně chutnou veganskou svačinku (buchty, placky) a večeři (zelenina, rýže a luštěniny kořeněné trochu v indickém stylu, různé druhy pečených tykví). Je tu tak příjemně, že se nám ani nechce vracet do Olomouce, ale zmeškali bychom své vlaky, tak se loučíme... pokud budu časem hledat místo na nějaké setkání či kurz, určitě si na Bydlinu vzpomenu.

Fotky z Bydliny jsou zde:

https://www.facebook.com/media/set/?set=a.537629986381028.1073741839.193108327499864&type=1

Na závěr ještě něco: mapu všech 27 projektů naší sítě ukázkových permakulturních projektů (SUPP) zprovozníme na webu Permakultury CS během října. Zájemci si mohou s majiteli projektů domluvit individuální návštěvy a načerpat inspiraci pro vlastní řešení. Najdete zde rodinné usedlosti, nezávislé ostrovní systémy, farmy, komunity, výuková centra, lesní školky, projekty sociálního zemědělství a různé kombinace toho všeho, někdy čerpající spíše z tradic, jindy zcela inovátorské, ale vždy je přítomna snaha o spolupráci s přírodou, o napojení na ni.

Autor: Eva Hauserová | čtvrtek 25.9.2014 10:00 | karma článku: 8.68 | přečteno: 1160x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Karel Schweitzer

Lež má krátké nohy, pane Rovenský

Asi k nikomu nemám tak zvláštní vztah jako k ekologickým aktivistům. Jsou mezi nimi totiž zajímaví lidé, kteří s nadšením bojují proti špinavostem, ale i podivní lidé, jejichž chování má blízko k manipulaci a účelové lži.

18.9.2017 v 10:53 | Karma článku: 29.40 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Mirek Matyáš

To je on! Mého srdce šampion!

Malý elektromobil jsme do firmy zapůjčili poté, co jsme zjistili, že dojezd eGolfu je pro naše potřeby až až. Je menší, ale kupodivu nám vyhovuje lépe.

8.9.2017 v 8:53 | Karma článku: 8.15 | Přečteno: 429 | Diskuse

Ondra Kňava

Díky antioxidantům žena přišla o plíce

Zdrcující sílu antioxidantů poznala 39letá žena z Příbrami. Častá nachlazení a s tím spojená pracovní neschopnost, přiměly Jiřinu (39) k samostudiu.

7.9.2017 v 9:05 | Karma článku: 24.33 | Přečteno: 1906 | Diskuse

Mirek Matyáš

Straší, ale jede! - jaké je to s eGolfem?

Postřehy z dvouměsíční práce s eGolfem. Kam to šlo, tam elektromobilem. Kam to nešlo, tam spalovákem nebo vlakem. Bratislava elektromobilem, Praha elektromobilem, Ústí n/L elektromobilem, Maďarsko elektromobilem - a Ostrava vlakem.

6.9.2017 v 8:56 | Karma článku: 10.90 | Přečteno: 420 | Diskuse

Mirek Matyáš

Horor pro elektromobilisty - mrazivá jízda bez topení!

Dnes budu psát o tom, jak hororová může být cesta elektromobilem, který neznáte, a nemáte ho tak pořádně odzkoušený. A ještě k tomu cesta v mrazivé noci!

4.9.2017 v 9:46 | Karma článku: 34.86 | Přečteno: 5342 | Diskuse
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.