Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Jak jsem byla Smrtkou

12. 06. 2014 9:19:57
Síla archetypů je věčná. Někdy do archetypálních rolí upadneme bezděčně, někdo se do nich dokáže šikovně stylizovat a má z toho prospěch...

O minulém víkendu jsme měli na zahradě Ekodomova v Podbabě kurz kosení. Jelikož jsem měla odchytit u metra našeho bulharského lektora (což se mi nakonec nepovedlo, ale na místo se šťastně dostal), znamenalo to, že jsem poměrně dost dlouho pobíhala s kosou přes rameno po ulicích, v podchodu metra, pak jsem jela autobusem... a sem tam na mě někdo šibalsky mrkl a podotkl: „Už si pro nás jdete?“ - Několik pubertálních cyklistů, kteří mě míjeli v Podbabě, po sobě volalo: „Tývole, Smrtka!“ Je zajímavé, že i nejmladší generace má ten archetyp Smrtky pořád zažitý, snad z pohádek, i když Smrťáci bývají i mužského rodu, jako v pohádkách Jana Drdy, nebo u Járy da Cimrmana (ano, chystala jsem se, že pokud se mě někdo přímo zeptá, pro koho jdu, opáčím „To my nesmíme ani naznačovat...“). Osoba s kosou zřejmě představuje jednu z mála trvalek, na které lze spoléhat a činit na ně narážky po celá staletí.

Vůbec žijeme hodně ve stereotypech a archetypech, například typický duchovní guru určitě poskytuje větší příslib autoritativní laskavé moudrosti, pokud má bílý vlas a muž i vous. Pozoruju předškolní děti v lesním klubu Šárynka, kam chodím zahradničit – většina holčiček inklinuje k princeznovskému archetypu a některé i ve všední den pobíhají v princeznovském kostýmu, v bílých nebo růžových dlouhých šatečkách, závoji či korunce. Mají i své protěšky, jeden tříletý chlapeček stále nosí čepičku připomínající středověkou helmu a ohání se klackem jako rytíř mečem.

Před několika dny, na Den dětí, se mi narodil první vnouček a pořád ještě nevím, jak uchopit ten archetyp babičkovství: co ta role obnáší? (Cože, babička? Já?) Možná bych měla nosit po kapsářích tříbarevná koťátka a trousit rozšafná moudra...

Archetyp feministky

V životě jsem určitě o mnoho přišla, protože se nedržím archetypů. Můj syn Honza mi občas předhazuje, že jsem se měla stát achetypální feministkou, projevovat se pořádně důrazně, dělat to, co lidé od feministky čekají, a mohla jsem být slavná. Jenže co z toho? Byla by to násilná stylizace, která by mě určitě netěšila. Moderní bulvár a popkultura obdivuhodně navazují na velmi staré mýty s archetypy amazonských bojovnic, které si uřezávaly prsy, zabíjely chlapce, muže využívaly jen ke zplození další generace bojovnic a poháněla je nenávist k mužům a touha dominovat a vládnout. - Jenže tohle je velmi maskulinní model a mně přijde strašlivě nudný a nezajímavý. A to, co mě na realitě genderových rolí upřímně zajímá nebo zajímalo, zase postrádá onu prvoplánovou přitažlivost, která je pro většinu lidí a jejich zájem rozhodující.

Ach jo... vlastně se po celý život potácím někde mezi vymezenými škatulkami. Ani své romány a povídky nemohu psát jinak, než jak je píšu – myslím, že žádný autor se nemůže příliš „přehrávat“ do jiných poloh, byla by to křeč, na textu by se to poznalo a vznikla by spíš parodie. Mé knížky si obtížně hledají čtenáře možná právě proto, že postavy se nedají moc dobře zaškatulkovat a příběh neposkytuje čtenáři oporu a pevné zakotvení.

Teď mám životní období, kdy věnuju hodně sil naší ekologické neziskovce, ale i v tomto případě jsem ekoložka spíše salonní. Například vyhlídka na víkend v Bílých Karpatech, kde se bude spát na seně v nějaké stodole daleko od civilizace, je sice hezká, ale zároveň ve mně hlodají obavy: Co když mi začnou z toho sena alergicky slzet oči? To abych si vzala nějaká antihhistaminika! Co když mi bude v noci zima? Co když se nebudu moct celý víkend osprchovat? Co si radši zaplatit nějaký penzion a dojíždět na místo autem?

A tak podobně.

Prostě jsem takový rozervanec nepevných zásad a škatulek.

Aspoň jako Smrtka jsem na chvíli do jedné škatulky zapadla!

Autor: Eva Hauserová | čtvrtek 12.6.2014 9:19 | karma článku: 9.68 | přečteno: 380x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Hyde park

Tomáš Lajkep

Zda je křesťanské přijímat uprchlíky z muslimských zemí, potažmo Muslimy

V tomto článku se pokusím mluvit o důvodech pro a proti. Další je uvedeno níže. A kdybych nemusel vyplnovat ten prex nedělal bych to.

19.9.2017 v 10:37 | Karma článku: 5.66 | Přečteno: 238 | Diskuse

Tomáš Lajkep

onkologická péče

S onkologií mám vlastní zkušenost. Již více, než 10 let mám v mozkovém kmeni nádor, prodělal jsem ozařování i chemo, všechno jsem zatím přežil a tak se dovoluji mít k té věci vlastní názor

15.9.2017 v 9:47 | Karma článku: 13.19 | Přečteno: 359 | Diskuse

Tomáš Lajkep

Islám a křesťanství 2

Začnu hodně z ostra. Korán je od ďábla. Jsou lidi, kteří nevěří ani v Boha, ani v ďábla. Těch není moc, ale je o nich slyšet. Za svou nevíru se nestydí, naopak ji považují za nějaký vyšší stupeň poznání a důkaz své inteligence.

14.9.2017 v 13:19 | Karma článku: 10.36 | Přečteno: 325 | Diskuse

Petr Gabriel

Nový York zachránily sovětské zkušenosti.

Samozřejmě nebyly tak propracované, aby je hned mohli využít, ale již věděli, co jim pomůže překonat velmi důležitou překážku v použití tak silné termonukleární zbraně, která neobvyklým zmenšením provede něco na křídlech fantazie.

10.9.2017 v 19:04 | Karma článku: 8.50 | Přečteno: 423 | Diskuse

Vladislav Svoboda

Karma? A co antikarma?!

Na blogu iDNES je hodně blogů, které mají vysokou karmu. A to i přesto, že v diskuzích (pokud jsou vůbec povoleny) jsou desítky nesouhlasných reakcí. Bohužel stačí aby podporovatelé dotyčného blogera karmovali jako diví. Výsledek?

5.9.2017 v 10:53 | Karma článku: 14.12 | Přečteno: 294 | Diskuse
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.