Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Tanec s bohyněmi

25. 01. 2014 15:27:40
Nová kniha Terezie Dubinové Kořeny ženské spirituality by si podle mě zasloužila daleko větší pozornost, než jakou jí média věnují. Nepojednává jen o ženské spiritualitě, jak slibuje název, ale mnohem šířeji o probouzení nového paradigmatu – o tom, co se stane, až dokážeme zapomenout na patriarchát a přestaneme se k němu neustále ve všem svém konání a myšlení vztahovat a odkazovat. Pootevírá nám dveře k docela jinému světu...

Kniha shrnuje bádání, různé hypotézy i intuitivní představy o ženské spiritualitě v pravěku a starověku, ale i o tom, co skrývá naše nitro, a to jedinečným způsobem, který autorka nazývá „žensky fluidní“. Text působí jako harmonizující pohlazení na duši a zve čtenářky a čtenáře do světa, který funguje trochu jinak než ten náš, protože ženský a mužský duchovní princip jsou v něm v rovnováze. Autorka vychází nejen z archeologických nálezů a analýzy starověkých textů, ale také z moderní feministické literatury včetně poezie a beletrie, ze snů, vizí a z intuitivně tušených obrazů. Přitom se Terezie Dubinová zvlášť zaměřuje na to, co je její specializací – na judaismus, hebrejskou kulturu a analýzu jazyka Starého Zákona, takže se opakovaně dovídáme, že různé biblické výroky, které nám připadají silně patriarchální, byly v originále mnohoznačné a zahrnovaly i ženský spirituální princip nebo ženské duchovní síly a moc. Nejznámějším příkladem je zavržená a poté potlačená postava Lilit, Adamovy první partnerky, která netrvala na ničem horším než na rovnoprávnosti s mužem, v Bibli ale najdete téměř na každém kroku něco „ztraceného v překladu“ z původní hebrejské formulace. Pro ochutnávku toho, co Terezie Dubinová dělá, si zajděte na její web www.oheladom.cz.

Zraněny patriarchátem

Historické dominanci mužů se tu nespílá, jen se klidně konstatuje, o co jsme všichni včetně mužů přišli. Dozvíte se tu mnoho o polaritě Slunce a Luny, která je v naší kultuře stále silně vychýlena ve prospěch Slunce, a porozumíte kořenům toho, proč i v duších dnešních žen přetrvává hluboké zranění - když to zjednoduším, připravili nás o Bohyni, která by měla být přirozenou, logickou a hluboce potřebnou protiváhou mužského Boha. Také prolínání spirituality se sexualitou, radostnou smyslností a prožíváním přírodních cyklů bylo úplně zavrženo, na sexualitu se začalo pohlížet jako na něco nízkého a špinavého a stejně tak i na ženy – zejména na ty, které by se těšily stejné sexuální svobodě jako muži. Ženy, které byly akceptovány jako „čisté“ a „ctnostné“, musely ale také obětovat velkou část své duše. Při četbě si znovu a ostřeji uvědomíme, jak je to vlastně zvrácené, nepřirozené a jak nás to všechny poškozuje. Ocituju třeba tenhle úryvek: „Nestor tradiční biblistiky, protestantský archeolog a filolog William F. Albright, napsal o mytickém semitském náboženství: ,Ženské náboženství bylo přírodní, orgiastickou modloslužbou vyznávající smyslnou nahotu a sprostou mytologii. Ta byla nahrazena Izraelem s jeho pasteveckou jednoduchostí a čistotou života, s ušlechtilým monoteismem a přísnými etickými kodexy...’ Ptám se sama sebe, jestli ten pracovitý a vzdělaný muž četl stejnou Bibli jako já – popisující zabíjení domorodců a nekonečné války. Osobně bych spíše řekla, že uctívání jediného boha představovalo změnu formy v souladu se silnějšími kosmickými proudy. Patrně šlo o vesmírný experiment pozemské zkušenosti v používání moci výlučně mužské polarity. Jistě nám to přineslo něco dobrého – naučili jsme se používat levou hemisféru až extrémním způsobem a poznali jsme, kudy cesta nevede.“

Osobně velmi oceňuji i to, jak autorka vetkává do textu autobiografické výpovědi, ve kterých se aspoň zčásti najde snad každá čtenářka. I v naší společnosti je pro dívky stále hodně těžké se identifikovat s „druhým pohlavím“, se všemi často protichůdnými požadavky na ženský vzhled, tělesné i duševní vlastnosti, tlaky na to, abychom se chovaly „po mužsku“, ale když to děláme, ihned jsme za to trestány... to všechno nám brání v přirozeném sebepřijetí, v tom, abychom prostě byly samy sebou. Křiklavým příkladem, že tady něco nefunguje, je třeba častý výskyt anorexie a bulimie, zavrhování přirozené ženské tělesnosti je dobře vidět na přetrvávající tabuizaci menstruace, na snahách ji zcela zamaskovat a být stále stejně výkonná, nebo se jí zbavovat pomocí hormonů. To, co autorka popisuje jako vlastní zkušenost, obtíže s přijímáním vlastního těla a ženství, jsem sama během dospívání a mládí zažila v bleděmodrém, a jako žena jsem se začala cítit dobře myslím až díky mateřství, a ani to ne hned – spíše až ve středním věku, kdy mi různé tlaky okolí začaly být jedno, tedy asi kolem pětatřiceti let.

Přesto mi trochu dělá potíže se identifikovat s „ženským principem“, tak jak ho kniha popisuje – iracionálním, pasivním nebo zase ničivým a zhoubným, smyslným, citovým, nevypočitateným, podrobujícím mužský princip, tedy mužského partnera, zkouškám (hysterčení??), v nichž má obstát jako pevná skála. Kdykoli se ženskému principu a ženám připisuje těch emocí, iracionality, všeobjímající lásky, pečovatelství apod. až příliš, začnu mít pocit, že mě to až dusí: ne, tohle prosím pro mě neplatí! Proč by vůbec mělo jasné, logické myšlení být mužským aspektem? Proč by zakotvení v tělesnosti mělo být aspektem ženským? Copak nejsou muži svým způsobem v kontaktu se svou tělesností daleko víc (tíhnutí ke sportům, sklony k závislostem, k fyzickým střetům, násilí, rychlejší sexuální vzrušení atd.)?

Konečně i autorka sama přiznává, že má také dosti silného „vnitřního muže“, tedy jangovou stránku. V knize se objevuje i „solární ženství“ – archetyp Amazonek. Napadá mě, zda by nebylo lepší z této terminologie vůbec vypustit „mužství“ a „ženství“, protože se skutečnými muži a ženami souvisí tato polarita dosti volně. - Na druhé straně nějak souvisí určitě, tady se s vyhraněnými kulturními deterministy rozhodně neshodnu a cítím, že nějaké biologické rozdíly v mentalitě mužů a žen se v nás prostě ozývají. Jenomže ne tak dalece, aby se dalo předem říct, že když jste žena, budete mít vlastnosti A a B, zatímco když jste muž, vlastnosti C a D. Nehledě na to, že jak říká módní americký psycholog David Deida, tato polarita je důležitá pro vztah a sex – ale i podle něj asi ve 20 % vztahů zosobňují ten „mužský“ pól ženy a „ženský“ pól muži.

Radikální kosmické vize

Teď proberu věci, se kterými se opravdu nedokážu ztotožnit nebo je přijmout. Text se často odvolává ke „kosmickým vibracím“, o jejichž zvyšování či snižování se mluví s naprostou samozřejmostí, zmiňován je třeba „proces změny vědomí samotných planet“ – zkrátka se tu naznačuje, že za pozvolnými změnami paradigmatu stojí nějaké vesmírné síly. - Jak prosím? Jaké síly přesně? A proč by to propána dělaly? - Asi jsem nenapravitelná pozitivistka...

Zase budu citovat: „Po určitou dobu se patrně dařilo skrze ženy, jež si udržely vysokou vibraci svého vědomí, stahovat na Zemi energii celistvosti a harmonie. Znám několik žen, jež si pamatují na své poslání posvátné kněžky, kdy se milovaly s vysoce postavenými muži země – panovníky, vojevůdci, ekonomickými správci - aby se těmto mužům plně otevřela energetická centra a získali přístup k moudrosti Bohyně, k vědomí života jako sítě a chápání souvislostí, předvídání důsledků svých rozhodnutí.“

S tímhle se nějak identifikovat nedokážu... ale proč vlastně? Snad mě to dokonce morálně nepohoršuje? – Dovedu se vůbec vžít do toho, že by sexualita hrála takhle spirituální úlohu, a oprostit se od dnešního pohledu, že něco takového je vlastně prostituce? – Ne, nepohoršuje mě to, ale zůstává mi to úplně cizí. Spojení sexuality a spirituality dovedu pochopit v nějaké rovině symbolů, ale v této konkrétní fyzické rovině to přesahuje možnosti mého chápání a vciťování. Kdybych měla sama mít tuhle životní úlohu, cítila bych se omezovaná, dusilo by mě to. Radši bych prosím do těch důležitých záležitostí země mluvila a zasahovala přímo!

Nicméně nepochybuji o tom, že pro některé čtenářky a čtenáře nebudou ani tato místa knihy příliš radikální, a ať je to jak chce, kniha vás určitě uvede do světa, kde se vám otevřou nové obzory, kde je domyšleno, „dopředstaveno“ a dotvořeno to, co obvykle jen tušíme. A co je důležité, při četbě se budete cítit velmi uvolněně a příjemně, nevyostřují se tu totiž žádné spory, ničemu, ani patriarchátu, se tu nevyhlašuje boj, zraňující věci z minulosti se nechávají spíše odplouvat a jsou nahrazovány novými vizionářskými obrazy. Proto je to kniha velmi léčivá.

Terezie Dubinová, Kořeny ženské spirituality, Keltner Publishing 2013

Autor: Eva Hauserová | sobota 25.1.2014 15:27 | karma článku: 11.65 | přečteno: 909x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Zygmunt Bauman – Všichni žijeme v Utopii

Zygmunt Bauman byl polský sociolog světového věhlasu. Narodil se 19.listopadu 1925 v Poznani, od roku 1971 však žil ve Velké Británii.

21.9.2017 v 6:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 36 |

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 15.50 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jiri Borovy

Rick a Morty

V pátek byla další česká premiéra. Televize Prima Comedy Central, tj. TV Prima, zahájila vysílání nového seriálu pro dospělé.

20.9.2017 v 9:36 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 208 | Diskuse

Karel Sýkora

Garou – Ton Premier Regard

Pierre Garand, vystupující pod pseudonymem Garou je kanadský zpěvák s výrazným „chraplavým“ hlasem, který je u nás známý hlavně jako představitel role Quasimoda z francouzského muzikálu Notre-Dame de Paris.

20.9.2017 v 5:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 |

Karel Sýkora

Peter Gabriel – Mercy Street

Peter Brian Gabriel je anglický hudebník. Poprvé se proslavil jako sólový zpěvák a flétnista v progressive rockové skupině Genesis. Po odchodu od ní se úspěšně věnoval sólové kariéře. V současnosti se věnuje produkci world music,

19.9.2017 v 20:03 | Karma článku: 5.31 | Přečteno: 90 |
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.