Zase jsem promarnila čas tím, že jsem naletěla na marketingovou nabídku „agentů s teplou vodou“, v tomto případě tedy nabídku účasti na Nesmírně Cenné Knize. Všechno začalo ujištěním, že moje účast bude úplně zadarmo…
„Úplně zadarmo!“ ujišťoval mě ženský hlas v telefonu. „Sejdete se s naším redaktorem, se kterým si upřesníte, co přesně o vás v knize bude, a především vám ukáže, jak naše Nesmírně Cenná Kniha vypadá! Bude vás to stát jen půl hodinky času! Místo schůzky si určete sama!“
„V tom případě u mě doma, jelikož pracuju doma a zabere mi to nejmíň času,“ souhlasila jsem. No dobře. Nemůže přece škodit, když se v jejich knize objevím, ne? I když by mi bylo mnohem milejší vyřídit všechno po e-mailu.
V dohodnutý čas u mě zazvonil Škrobený Nedůtklivý Pán. „Půjdeme si někam sednout?“ zeptal se mě ve dveřích. Zopakovala jsem, že chci zůstat doma, aby mě to stálo co nejmíň času, jsem věčný štvanec a nestíhám.
„No když jste mě na to hned pro začátek tak jasně upozornila, tak nebudu zdržovat…“ opakoval Škrobený Nedůtklivý Pán asi třikrát znatelně dotčeně.
Posadil se a začal odříkávat: „Již staří Egypťané vytvářeli něco podobného Nesmírně Cenným Knihám…“
Vypnula jsem mozek.
Ach bože.
Když dokončil historický výklad, obřadně se mě zeptal, zda mám nějaké otázky, ale brebentil dál stále dokola o důležitosti Nesmírně Cenné Knihy, takže jsem mu musela skočit do řeči. Moje otázka zněla: „Myslela jsem, že jste přišel kvůli tomu, abyste mi tu knihu ukázal. Máte ji s sebou?“
Škrobený pán se afektovaně zaradoval, že mě to přece jen zajímá, i když mám tak málo času, a nábožně vytáhl Knihu z kartonového pouzdra. Byla velmi tlustá, na tenkém papíru, v kožené vazbě, se zlatou ořízkou a s personifikovaným štítkem se jménem majitele na titulní straně. V 19. století pravděpodobně tvořily knihy této edice vhodný doplněk různých kanceláří a zvyšovaly solidnost jejich image. Dnes to působí poněkud vyšeptale a u člověka mého zaměření zcela absurdně. Výrobní cenu publikace bych odhadla možná na tisícovku, ale vzhledem k tomu, že firma platí agenty typu Škrobeného Pána, dejme tomu na dva tisíce. Pán mi vysvětlil, že kniha bude moje za patnáct tisíc korun a že mám využít možnosti výhodné subskribce předem, než bude pozdě, pak to bude mnohem dražší! Odmítla jsem.
Takže jsme se pustili do informací, které by se tam o mně měly objevit. „A jak dlouhý má text být?“ zeptala jsem se. Pán se zaradoval, neboť mylně usoudil, že tam chci mít co nejdelší heslo. Vyvedla jsem ho z omylu, mám prostě už připraveno několik hotových biografií různých délek. Pokračovali jsme ve zbytečné práci s procházením údajů, které budou stejně zpracovány standardním způsobem a já je ještě dostanu ke korektuře. Poněkud jsme se zasekli na titulech mých dětí. Tituly vůbec připadaly Škrobenému Nedůtklivému Pánovi hodně důležité, zatímco mně přijdou jako legrační relikt Rakouska-Uherska. Pak, uprostřed probírání toho, v jakých spolcích jsem nebo nejsem, Škrobený Nedůtklivý Pán evidentně usoudil, že to už stačilo, a rázně se vrátil ke skutečnému důvodu své návštěvy. Sdělil mi, že někteří lidé se spokojí s méně reprezentativní, spíše jen funkční verzí Knihy, která je vázaná pouze v plátně, tak tu si už jistě pořídím, vždyť stojí pouhých deset tisíc korun. Odmítla jsem.
Pán začal působit podrážděně, ale sebral zbytky trpělivosti a vytáhl ještě zarámovaný certifikát toho, že byl člověk do Knihy zařazen. Cena byla myslím mezi dvěma a třemi tísici korun. Odmítla jsem.
Pán byl silně zklamaný a prohlásil, že se mi tedy asi jejich nabídka nelíbí. Porušila jsem jedno ze základních pravidel asertivity – že svá rozhodnutí nejste povinni vysvětlovat – a oznámila jsem mu, že se snažím žít záměrně skromně, pokud možno mimo peněžní systém, a že rozhodně nekupuju nic, co nutně nepotřebuju.
Pán oněměl. Jeho pohyby se zrychlily, byl stále podrážděnější a spěšně vypadl.
Eufemisticky bych řekla, že daná firma si asi nedokáže vybrat dostatečně bystré agenty, vládnoucí schopností se aspoň minimálně vcítit do klientů. Ono mi vlastně nevadilo, že s tímto agentem jsem skutečně nebyla ani trochu na vážkách, zda cokoli z jeho nabídky koupit nebo nekoupit. Chyba byla ale v tom, že jsem všechno neuťala už při prvním telefonátu. Jenže metody marketingu jsou čím dál vynalézavější a někdy je prostě neprokouknete…
