Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mužství a ženství reálně existuje

25. 08. 2013 10:00:50
Pořád mi vrtají hlavou ty biologické či přirozené rozdíly mezi muži a ženami – přeceňované, nafukované, popírané, zatracované... a narazila jsem na jejich zajímavou interpretaci. Americký psycholog David Deida nabízí pojetí mužské a ženské polarity, s tím, že mužství i ženství má svou odlišnou „esenci“ a žádná není horší či lepší. Ostatně na mužském pólu nemusí stát vždycky muž a na ženském pólu žena.

Přiznávám, že před nějakým časem jsem vystupovala jako zapálená feministka, a to prostě proto, že patriarchální předsudky, které v naší společnosti pořád přetrvávaly, omezovaly moji svobodu. Nesnášela jsem, když mě někdo začal poučovat, že jako žena bych neměla dělat tohleto a naopak měla dělat támhleto. Proti tomu jsem se musela bouřit!

Pak mě feminismus přestal bavit, mimo jiné proto, že jsem s feministickými názory občas vůbec nemohla souhlasit. Tak třeba názor, že se vůbec nesluší mluvit o jakýchkoli biologicky podmíněných psychických rozdílech mezi muži a ženami – je to potenciálně nebezpečné, co kdyby to někdo zneužil! Jenomže já jsem nechtěla říkat, že se úplně všichni muži liší úplně a zásadně od všech žen. Jako v mnoha jiných záležitostech se i tady věci nesmyslně dualisticky vyhrocují a musí to být buď černé, nebo bílé. Muži a ženy se buď liší zásadně už od embryí, anebo zase vůbec ne a úplně všechny rozdíly jsou jen sociální konstrukt. Jenže ono existuje (jak dobře víme ze seznamu bestsellerů) mnoho odstínů šedi.

Pravda je podle mě i v tomto případě (jako bývá ostatně většinou) někde mezi oběma krajnostmi. Například je podle mě holý nesmysl, že by testosteron nehrál vůbec žádnou roli a mužská soutěživost, vyšší agresivita a zaměření na výkony byly jen otázkou výchovy. (Tak kupříkladu loni jsme dali kastrovat kocoura a dopadlo to podle očekávání – macho bojovník vyrážející na několikadenní životu nebezpečné mise se změnil v mazlivého gaučového povaleče. Jasně, kocour mohl vycítit naše očekávání... ale nezdá se vám to trochu přitažené za vlasy?) Na druhou stranu nejsou biologické, přírodou dané rozdíly tak velké a tak vyhraněné, aby individuálním mužům či ženám bránily odvádět vynikající výkony v jakémkoli povolání, pro které mají vlohy. Tohle pojetí mi připadá docela jednoduché na pochopení, ale přesto ho většina lidí z obou táborů nějak není ochotna přijmout, nevím proč. Co je tak nesrozumitelného nebo nepřijatelného na představě, že většina žen bude možná vždycky poněkud víc zaměřena na vztahy a většina mužů na výkony, ale že pro žádného individuálního muže ani ženu to platit nemusí?

Tudíž se mi ani moc nelíbí, když se Evropská unie snaží o to, aby se zaměstnanost žen vyrovnala té mužské – proč by to tak mělo být? Není důležitější, co chtějí samy ženy? Opravdu je pro ně lepší, když budou chodit do práce a vydělávat peníze úplně stejně jako muži, i když některé z nich vůbec nemají ten vnitřní „drajv“ a radši by se věnovaly svým dětem? Přijde mi, že tady se ženám vnucuje mužský či technokratický model chování a že se už zase omezuje jejich svoboda.

Nemusíme být nutně stejní, chce to jen stejné oceňování

A teď se už konečně dostávám k americkému psychologovi Davidu Deidovi a k tomu, co hlásá.

Totiž: další věc, ve které jsem vždycky měla pochybnosti o úplné rovnosti či stejnosti, je oblast erotična a sexuálna. Proč ženy sice chtějí hodné muže, kteří se s nimi podělí o domácí práce a nebudou machisticky machrovat, ale pak často zjistí, že pro ně vlastně nejsou přitažliví, a utečou jim přesně za takovým týpkem, proti kterému vlastně původně brojily? Proč jsou úspěšní muži tak přitažliví, zatímco úspěšné ženy (pokud to nejsou herečky či modelky, ale řekněme manažerky nebo vědkyně) tu auru přitažlivosti pro muže prostě nemají a možná je spíš trochu odrazují? – Intuitivně jsem cítila, že tady se naráží na jakousi biologickou bariéru a na záležitosti, které se možná časem vyrovnají částečně, ale nejspíš nikdy úplně a beze zbytku.

David Deida nabízí tvrzení, které tyhle otázky zdařile zodpovídají, a přitom nepůsobí protižensky nebo protiemancipačně – aspoň podle mých měřítek. Mluví o jakési sexuální esenci mužství a ženství, které vytvářejí polaritu a právě díky ní má partnerský vztah šťávu. Nositelé mužství a ženství klidně mohou být prohozeni – asi 20 % žen má podle něj „mužskou sexuální esenci“ a naopak. Mužská esence je zaměřena na získávání svobody (asi ve mně zapracovala, když jsem se stala feministkou), ženská esence na získávání lásky. Ženství svádí a láká (Deida je proti termínu „manipuluje“, jelikož vyznívá negativně a protižensky), mužství je rozhodné, určuje cestu a směr. Žena podle něj může být v práci jakkoli úspěšná a používat mužský modus chování, ale ve vztahu by měla přepnout na ženský modus, tedy pokud jí je vlastní právě ženská esence a pokud její partner je na opačném pólu.

Přiznávám, že u nás doma mám asi tu mužskou esenci spíš já – i když zase ne tak docela. Ještě bych Deidovy teorie vylepšila o to, že každý člověk je podle mě jakousi mozaikou: některé aspekty může mít spíše ženské a jiné spíše mužské. Tak kupříkladu bych se nikdy neztotožňovala s takovými těmi supermužnými muži, z nichž odkapává testosteron, neustále poměřují své ego s jinými egy a nedokáží empaticky naslouchat – a zejména ženský hlas jim zní jako komáří pištění – ne, ti jsou mi z duše protivní. Na druhé straně mě ale řešení různých pracovních a tvůrčích úkolů baví podstatně víc než řešení vztahů a toho, zda dostávám nebo nedostávám dost lásky – což by mělo být pro ženu s ženskou esencí naprosto prvořadé. Tady stojím na mužské straně barikády a přiznávám, že neustálé projevování lásky mi přijde až trochu nudné.

Deida také dobře osvětluje, jak je to s mužskou ješitností. Vždycky mi připadalo, že se trochu moc zdůrazňuje mužská ješitnost a podceňuje ta ženská – přitom lidé jsou závislí na chvále, obdivu a podpoře dost univerzálně. Deida upozorňuje, že rozdíl je v tom, na co jsme citliví a na co ne. Ženu s ženskou esencí smrtelně urazíte, když jí řeknete, že není krásná nebo řekněme šarmantní. Muže s mužskou esencí se to zvlášť nedotkne, ale naprosto ho zdeptáte, když mu řeknete, že je neschopný a neví si v nějaké situaci rady – což zase ženě s ženskou esencí nijak zvlášť nevadí.

Myslím si, že dokud budou typicky mužské činnosti pokládány za „lepší“ a podle toho i hodnoceny co do prestiže i finančně, bude přetrvávat tahle nevraživost proti všem, kdo budou tvrdit, že mužům jsou typicky mužské činnosti bližší než ženám, a naopak. Přitom jediná rozumná cesta, jak z toho ven, je začít pokládat typicky ženské činnosti za stejně prestižní a hodnotné jako ty mužské.

Z podobného důvodu před časem velmi narazil prezident Harvardské univerzity Larry Summers, když se vyjádřil, že ženy mají méně vrozených schopností pro přírodní vědy a matematiku než muži. Kdyby se to vztahovalo na každou individuální ženu a bylo by jim tudíž bráněno ve studiích, rozzuřilo by mě to taky. Pokud jde ale o to, že žen nemusí mezi matematiky a fyziky nutně být přesně 50 %, pak mi to nevadí. Proč bychom musely mít přesně stejné zaměření jako muži?

Novozélandský politolog a psycholog James Flynn, známý studiemi posunů IQ populace, kupříkladu říká, že dívky mají v průměru lepší studijní výsledky než stejně inteligentní chlapci. Důvodem ovšem je, že se lépe přizpůsobují požadavkům škol, a totéž platí o příslušnících žluté rasy. Myslí si, že žen je mezi vrcholnými matematiky výrazně méně než mužů ne proto, že by postrádaly příslušné schopnosti (logické myšlení) nebo jich měly méně, ale proto, že mají od přírody větší zájem o lidi a jejich vztahy.

Podobné vhledy určitě stojí za další zkoumání a neměly by se obcházet štítivým obloukem z obav, že jsou „politicky nekorektní“.

Autor: Eva Hauserová | neděle 25.8.2013 10:00 | karma článku: 21.86 | přečteno: 1292x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Ona

Ivana Dianová

Trest nebo výsměch?

A je to jenom výsměch samotné oběti, a nebo snad celé společnosti? Asi oboje, nebo nevím.................................

20.9.2017 v 16:17 | Karma článku: 32.80 | Přečteno: 1150 | Diskuse

Viktorie Beso

No, byl to porod!

Podruhé je to prý brnkačka. Pokud tím někdo myslel brnkačku na nervy, tak potom ano. Zrození druhého potomka byl totiž Texaský masakr motorovou pilou.

20.9.2017 v 10:57 | Karma článku: 37.07 | Přečteno: 3344 | Diskuse

Lucie Horská

Dokonalé místo k seznámení? Existuje.

Tohle je článek pro vás, moji milí single, kteří už fakt nechcete být single, ale narážíte jen na nevhodné partnery, podivné existence a individua k životu naprosto nepotřebná, ač sexuálně třeba i velice šikovná.

20.9.2017 v 8:54 | Karma článku: 24.21 | Přečteno: 887 | Diskuse

Michaela Vaščíková

První pomoc - vždyť jde o moc 22. díl

Omrzliny ​vznikají vystavením nechráněné části těla chladnému zevnímu prostředí. Vznikají nejčastěji na okrajových částech těla. - prsty, nohy, uši, brada

20.9.2017 v 7:07 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 58 | Diskuse

Iva Marková

Jedné babičce a jedné mamince

Ahoj babi! Občas na tebe myslím... bylo mi čtrnáct, když jsi zemřela. Vzpomínám na tebe jako na ženu, která

19.9.2017 v 21:21 | Karma článku: 13.67 | Přečteno: 465 | Diskuse
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.