Mužství a ženství reálně existuje
Přiznávám, že před nějakým časem jsem vystupovala jako zapálená feministka, a to prostě proto, že patriarchální předsudky, které v naší společnosti pořád přetrvávaly, omezovaly moji svobodu. Nesnášela jsem, když mě někdo začal poučovat, že jako žena bych neměla dělat tohleto a naopak měla dělat támhleto. Proti tomu jsem se musela bouřit!
Pak mě feminismus přestal bavit, mimo jiné proto, že jsem s feministickými názory občas vůbec nemohla souhlasit. Tak třeba názor, že se vůbec nesluší mluvit o jakýchkoli biologicky podmíněných psychických rozdílech mezi muži a ženami – je to potenciálně nebezpečné, co kdyby to někdo zneužil! Jenomže já jsem nechtěla říkat, že se úplně všichni muži liší úplně a zásadně od všech žen. Jako v mnoha jiných záležitostech se i tady věci nesmyslně dualisticky vyhrocují a musí to být buď černé, nebo bílé. Muži a ženy se buď liší zásadně už od embryí, anebo zase vůbec ne a úplně všechny rozdíly jsou jen sociální konstrukt. Jenže ono existuje (jak dobře víme ze seznamu bestsellerů) mnoho odstínů šedi.
Pravda je podle mě i v tomto případě (jako bývá ostatně většinou) někde mezi oběma krajnostmi. Například je podle mě holý nesmysl, že by testosteron nehrál vůbec žádnou roli a mužská soutěživost, vyšší agresivita a zaměření na výkony byly jen otázkou výchovy. (Tak kupříkladu loni jsme dali kastrovat kocoura a dopadlo to podle očekávání – macho bojovník vyrážející na několikadenní životu nebezpečné mise se změnil v mazlivého gaučového povaleče. Jasně, kocour mohl vycítit naše očekávání… ale nezdá se vám to trochu přitažené za vlasy?) Na druhou stranu nejsou biologické, přírodou dané rozdíly tak velké a tak vyhraněné, aby individuálním mužům či ženám bránily odvádět vynikající výkony v jakémkoli povolání, pro které mají vlohy. Tohle pojetí mi připadá docela jednoduché na pochopení, ale přesto ho většina lidí z obou táborů nějak není ochotna přijmout, nevím proč. Co je tak nesrozumitelného nebo nepřijatelného na představě, že většina žen bude možná vždycky poněkud víc zaměřena na vztahy a většina mužů na výkony, ale že pro žádného individuálního muže ani ženu to platit nemusí?
Tudíž se mi ani moc nelíbí, když se Evropská unie snaží o to, aby se zaměstnanost žen vyrovnala té mužské – proč by to tak mělo být? Není důležitější, co chtějí samy ženy? Opravdu je pro ně lepší, když budou chodit do práce a vydělávat peníze úplně stejně jako muži, i když některé z nich vůbec nemají ten vnitřní „drajv“ a radši by se věnovaly svým dětem? Přijde mi, že tady se ženám vnucuje mužský či technokratický model chování a že se už zase omezuje jejich svoboda.
Nemusíme být nutně stejní, chce to jen stejné oceňování
A teď se už konečně dostávám k americkému psychologovi Davidu Deidovi a k tomu, co hlásá.
Totiž: další věc, ve které jsem vždycky měla pochybnosti o úplné rovnosti či stejnosti, je oblast erotična a sexuálna. Proč ženy sice chtějí hodné muže, kteří se s nimi podělí o domácí práce a nebudou machisticky machrovat, ale pak často zjistí, že pro ně vlastně nejsou přitažliví, a utečou jim přesně za takovým týpkem, proti kterému vlastně původně brojily? Proč jsou úspěšní muži tak přitažliví, zatímco úspěšné ženy (pokud to nejsou herečky či modelky, ale řekněme manažerky nebo vědkyně) tu auru přitažlivosti pro muže prostě nemají a možná je spíš trochu odrazují? – Intuitivně jsem cítila, že tady se naráží na jakousi biologickou bariéru a na záležitosti, které se možná časem vyrovnají částečně, ale nejspíš nikdy úplně a beze zbytku.
David Deida nabízí tvrzení, které tyhle otázky zdařile zodpovídají, a přitom nepůsobí protižensky nebo protiemancipačně – aspoň podle mých měřítek. Mluví o jakési sexuální esenci mužství a ženství, které vytvářejí polaritu a právě díky ní má partnerský vztah šťávu. Nositelé mužství a ženství klidně mohou být prohozeni – asi 20 % žen má podle něj „mužskou sexuální esenci“ a naopak. Mužská esence je zaměřena na získávání svobody (asi ve mně zapracovala, když jsem se stala feministkou), ženská esence na získávání lásky. Ženství svádí a láká (Deida je proti termínu „manipuluje“, jelikož vyznívá negativně a protižensky), mužství je rozhodné, určuje cestu a směr. Žena podle něj může být v práci jakkoli úspěšná a používat mužský modus chování, ale ve vztahu by měla přepnout na ženský modus, tedy pokud jí je vlastní právě ženská esence a pokud její partner je na opačném pólu.
Přiznávám, že u nás doma mám asi tu mužskou esenci spíš já – i když zase ne tak docela. Ještě bych Deidovy teorie vylepšila o to, že každý člověk je podle mě jakousi mozaikou: některé aspekty může mít spíše ženské a jiné spíše mužské. Tak kupříkladu bych se nikdy neztotožňovala s takovými těmi supermužnými muži, z nichž odkapává testosteron, neustále poměřují své ego s jinými egy a nedokáží empaticky naslouchat – a zejména ženský hlas jim zní jako komáří pištění – ne, ti jsou mi z duše protivní. Na druhé straně mě ale řešení různých pracovních a tvůrčích úkolů baví podstatně víc než řešení vztahů a toho, zda dostávám nebo nedostávám dost lásky – což by mělo být pro ženu s ženskou esencí naprosto prvořadé. Tady stojím na mužské straně barikády a přiznávám, že neustálé projevování lásky mi přijde až trochu nudné.
Deida také dobře osvětluje, jak je to s mužskou ješitností. Vždycky mi připadalo, že se trochu moc zdůrazňuje mužská ješitnost a podceňuje ta ženská – přitom lidé jsou závislí na chvále, obdivu a podpoře dost univerzálně. Deida upozorňuje, že rozdíl je v tom, na co jsme citliví a na co ne. Ženu s ženskou esencí smrtelně urazíte, když jí řeknete, že není krásná nebo řekněme šarmantní. Muže s mužskou esencí se to zvlášť nedotkne, ale naprosto ho zdeptáte, když mu řeknete, že je neschopný a neví si v nějaké situaci rady – což zase ženě s ženskou esencí nijak zvlášť nevadí.
Myslím si, že dokud budou typicky mužské činnosti pokládány za „lepší“ a podle toho i hodnoceny co do prestiže i finančně, bude přetrvávat tahle nevraživost proti všem, kdo budou tvrdit, že mužům jsou typicky mužské činnosti bližší než ženám, a naopak. Přitom jediná rozumná cesta, jak z toho ven, je začít pokládat typicky ženské činnosti za stejně prestižní a hodnotné jako ty mužské.
Z podobného důvodu před časem velmi narazil prezident Harvardské univerzity Larry Summers, když se vyjádřil, že ženy mají méně vrozených schopností pro přírodní vědy a matematiku než muži. Kdyby se to vztahovalo na každou individuální ženu a bylo by jim tudíž bráněno ve studiích, rozzuřilo by mě to taky. Pokud jde ale o to, že žen nemusí mezi matematiky a fyziky nutně být přesně 50 %, pak mi to nevadí. Proč bychom musely mít přesně stejné zaměření jako muži?
Novozélandský politolog a psycholog James Flynn, známý studiemi posunů IQ populace, kupříkladu říká, že dívky mají v průměru lepší studijní výsledky než stejně inteligentní chlapci. Důvodem ovšem je, že se lépe přizpůsobují požadavkům škol, a totéž platí o příslušnících žluté rasy. Myslí si, že žen je mezi vrcholnými matematiky výrazně méně než mužů ne proto, že by postrádaly příslušné schopnosti (logické myšlení) nebo jich měly méně, ale proto, že mají od přírody větší zájem o lidi a jejich vztahy.
Podobné vhledy určitě stojí za další zkoumání a neměly by se obcházet štítivým obloukem z obav, že jsou „politicky nekorektní“.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.