Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O vzájemné odtrženosti venkova a města

26. 05. 2013 9:05:39
Ve čtvrtek jsem v podkrkonošské Jilemnici besedovala o permakultuře, tedy o různých nápadech na ekologický design krajiny a hospodářství, s místními biozemědělci. Zatímco mezi pražskými idealisty – abych tak řekla, „eko-pravdoláskaři“ – má permakultura úspěch, tady jako by se to poněkud míjelo s realitou. Čím to?

Na prezentaci s besedou přišla pětice skutečně zemitých venkovanů, kteří se už vzájemně dobře znali, halasně spolu žertovali a puzeni zjevným vnitřním přetlakem mohutně nadávali na své četné problémy s vedením obcí, úřady, sousedy, výkyvy klimatu, na politiku, dotace a mnohé další záležitosti, ze kterých se skládá jejich svět. Bylo v tom i dost skepse, špatných zkušeností až zatrpklosti, přesvědčení, že i kdyby člověk zkusil nějaký nový nápad či nové řešení, okamžitě mu to v zárodku překazí byrokracie, nesmyslné předpisy, nepochopení odpovědných úředníků, vedení obce, sousedů, ochranářů z KRNAPu a zkrátka kdekoho.

Uvědomila jsem si, jak je jejich svět strašně odlišný od mého světa městského člověka, od nás všech, kteří se nějakým způsobem chceme vracet k půdě, k přírodě, k jaksi základnějšímu, prostšímu, skromnějšímu způsobu života, ale už za sebou nemáme autentickou venkovsku zkušenost, naši rodiče už sami nebyli zemědělci a my jsme v tom prostředí nevyrůstali. Dokonce i zkušenost městských lidí, kteří přesídlili z města na venkov a žijí tam jako takzvaná náplava, bude hodně odlišná od zkušenosti těchto rodilých venkovanů. Je to jiný pohled na svět – my po fyzické práci toužíme podobně jako Lev Nikolajevič Tolstoj, který chodil v rubášce, idealizoval si mužiky a šil si sám boty, nebo dokonce jako Marie Antoinetta, která si dala pro potěchu v zámeckých zahradách zřídit ukázkový statek se zvířátky, zatímco opravdoví venkované před sebou vidí odvěkou dřinu a nikdy nekončící povinnosti. My jsme ochotni se snažit o domluvu s různými úředníky, nevlídnými starosty a podobně, analyzujeme si přitom zákonitosti lidské komunikace a snad nás to i baví, kdežto praví venkované jsou tím vším utahaní a otrávení. – Nevím, ale je možné, že pro nás je to všechno jakási hra, protože vždycky můžeme utéct zpátky do města a vrátit se k nějaké své intelektuální či technokratické obživě. Kdežto venkované jsou do toho přímo „namočení čumákem“, nemají úniku a tím pádem nemohou ani mít nadhled.

Bylo to skoro jako skleněná stěna – tito zemědělci mi moc nevěřili, že je možné pozvat na statek takzvané wwoofery (viz www.wwoof.cz), nadšené dobrovolníky, kteří pro ně budou šest hodin denně pracovat jen za skromné ubytování, stravu a za získané zkušenosti. Přišlo jim komické, že v Praze v posledním roce vznikají jako houby po dešti komunitní zahrady, protože městští lidé stále víc touží nejen po zdravém ovoci a zelenině, ale hlavně po manuální práci s půdou a rostlinami, kterou berou to jako nádhernou a smysluplnou relaxaci. Nebo že jsme ochotni platit třeba za to, že se naučíme kosit trávu, dělat kompost, že se přímo na statku dozvíme, jak chovat domácí krávu, a podobně. Zní jim jako sci-fi, že by mohli dělat kurzy těchto věcí a od účastníků chtít třeba tisícovku za den. Už předem se báli, že kdyby něco takového zkusili, určitě narazí na nějaké úřední bariéry a nepříjemnosti, takže se jim celá ta věc ve výsledku stejně nevyplatí – podle jejich zkušeností se vždycky najde nějaký důvod, proč to nepůjde.

V téhle souvislosti mě napadá, že dnes tak oblíbené farmářské trhy prý zemědělci také dlouho odmítali a s jejich organizováním začali jednoznačně lidé z měst. Nebo že jsem právě před týdnem byla na exkurzi v Camphillu České Kopisty, kde zapojují mentálně retardované lidi do pěstování biozeleniny, ale většinu práce na pětihektarových pozemcích tam přes léto odvádějí právě mladí dobrovolníci z ciziny, pro které je to úžasná zkušenost a velmi zajímavá forma charity spojené s prázdninami. A určitě to je legální, v souladu s předpisy a vyplatí se to...

Jilemnice je ale velmi krásné městečko, na náměstí se prý natáčel film Petrolejové lampy, a také místní dialekt je nesmírně půvabný: „Máme králící... my zas máme daňcí... já bych ty politicí všechny zavřela, až by zčernali...“

Autor: Eva Hauserová | neděle 26.5.2013 9:05 | karma článku: 33.80 | přečteno: 7217x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Karel Schweitzer

Lež má krátké nohy, pane Rovenský

Asi k nikomu nemám tak zvláštní vztah jako k ekologickým aktivistům. Jsou mezi nimi totiž zajímaví lidé, kteří s nadšením bojují proti špinavostem, ale i podivní lidé, jejichž chování má blízko k manipulaci a účelové lži.

18.9.2017 v 10:53 | Karma článku: 29.40 | Přečteno: 1395 | Diskuse

Mirek Matyáš

To je on! Mého srdce šampion!

Malý elektromobil jsme do firmy zapůjčili poté, co jsme zjistili, že dojezd eGolfu je pro naše potřeby až až. Je menší, ale kupodivu nám vyhovuje lépe.

8.9.2017 v 8:53 | Karma článku: 8.15 | Přečteno: 429 | Diskuse

Ondra Kňava

Díky antioxidantům žena přišla o plíce

Zdrcující sílu antioxidantů poznala 39letá žena z Příbrami. Častá nachlazení a s tím spojená pracovní neschopnost, přiměly Jiřinu (39) k samostudiu.

7.9.2017 v 9:05 | Karma článku: 24.33 | Přečteno: 1906 | Diskuse

Mirek Matyáš

Straší, ale jede! - jaké je to s eGolfem?

Postřehy z dvouměsíční práce s eGolfem. Kam to šlo, tam elektromobilem. Kam to nešlo, tam spalovákem nebo vlakem. Bratislava elektromobilem, Praha elektromobilem, Ústí n/L elektromobilem, Maďarsko elektromobilem - a Ostrava vlakem.

6.9.2017 v 8:56 | Karma článku: 10.90 | Přečteno: 420 | Diskuse

Mirek Matyáš

Horor pro elektromobilisty - mrazivá jízda bez topení!

Dnes budu psát o tom, jak hororová může být cesta elektromobilem, který neznáte, a nemáte ho tak pořádně odzkoušený. A ještě k tomu cesta v mrazivé noci!

4.9.2017 v 9:46 | Karma článku: 34.86 | Přečteno: 5342 | Diskuse
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.