Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

O vzájemné odtrženosti venkova a města

26. 05. 2013 9:05:39
Ve čtvrtek jsem v podkrkonošské Jilemnici besedovala o permakultuře, tedy o různých nápadech na ekologický design krajiny a hospodářství, s místními biozemědělci. Zatímco mezi pražskými idealisty – abych tak řekla, „eko-pravdoláskaři“ – má permakultura úspěch, tady jako by se to poněkud míjelo s realitou. Čím to?

Na prezentaci s besedou přišla pětice skutečně zemitých venkovanů, kteří se už vzájemně dobře znali, halasně spolu žertovali a puzeni zjevným vnitřním přetlakem mohutně nadávali na své četné problémy s vedením obcí, úřady, sousedy, výkyvy klimatu, na politiku, dotace a mnohé další záležitosti, ze kterých se skládá jejich svět. Bylo v tom i dost skepse, špatných zkušeností až zatrpklosti, přesvědčení, že i kdyby člověk zkusil nějaký nový nápad či nové řešení, okamžitě mu to v zárodku překazí byrokracie, nesmyslné předpisy, nepochopení odpovědných úředníků, vedení obce, sousedů, ochranářů z KRNAPu a zkrátka kdekoho.

Uvědomila jsem si, jak je jejich svět strašně odlišný od mého světa městského člověka, od nás všech, kteří se nějakým způsobem chceme vracet k půdě, k přírodě, k jaksi základnějšímu, prostšímu, skromnějšímu způsobu života, ale už za sebou nemáme autentickou venkovsku zkušenost, naši rodiče už sami nebyli zemědělci a my jsme v tom prostředí nevyrůstali. Dokonce i zkušenost městských lidí, kteří přesídlili z města na venkov a žijí tam jako takzvaná náplava, bude hodně odlišná od zkušenosti těchto rodilých venkovanů. Je to jiný pohled na svět – my po fyzické práci toužíme podobně jako Lev Nikolajevič Tolstoj, který chodil v rubášce, idealizoval si mužiky a šil si sám boty, nebo dokonce jako Marie Antoinetta, která si dala pro potěchu v zámeckých zahradách zřídit ukázkový statek se zvířátky, zatímco opravdoví venkované před sebou vidí odvěkou dřinu a nikdy nekončící povinnosti. My jsme ochotni se snažit o domluvu s různými úředníky, nevlídnými starosty a podobně, analyzujeme si přitom zákonitosti lidské komunikace a snad nás to i baví, kdežto praví venkované jsou tím vším utahaní a otrávení. – Nevím, ale je možné, že pro nás je to všechno jakási hra, protože vždycky můžeme utéct zpátky do města a vrátit se k nějaké své intelektuální či technokratické obživě. Kdežto venkované jsou do toho přímo „namočení čumákem“, nemají úniku a tím pádem nemohou ani mít nadhled.

Bylo to skoro jako skleněná stěna – tito zemědělci mi moc nevěřili, že je možné pozvat na statek takzvané wwoofery (viz www.wwoof.cz), nadšené dobrovolníky, kteří pro ně budou šest hodin denně pracovat jen za skromné ubytování, stravu a za získané zkušenosti. Přišlo jim komické, že v Praze v posledním roce vznikají jako houby po dešti komunitní zahrady, protože městští lidé stále víc touží nejen po zdravém ovoci a zelenině, ale hlavně po manuální práci s půdou a rostlinami, kterou berou to jako nádhernou a smysluplnou relaxaci. Nebo že jsme ochotni platit třeba za to, že se naučíme kosit trávu, dělat kompost, že se přímo na statku dozvíme, jak chovat domácí krávu, a podobně. Zní jim jako sci-fi, že by mohli dělat kurzy těchto věcí a od účastníků chtít třeba tisícovku za den. Už předem se báli, že kdyby něco takového zkusili, určitě narazí na nějaké úřední bariéry a nepříjemnosti, takže se jim celá ta věc ve výsledku stejně nevyplatí – podle jejich zkušeností se vždycky najde nějaký důvod, proč to nepůjde.

V téhle souvislosti mě napadá, že dnes tak oblíbené farmářské trhy prý zemědělci také dlouho odmítali a s jejich organizováním začali jednoznačně lidé z měst. Nebo že jsem právě před týdnem byla na exkurzi v Camphillu České Kopisty, kde zapojují mentálně retardované lidi do pěstování biozeleniny, ale většinu práce na pětihektarových pozemcích tam přes léto odvádějí právě mladí dobrovolníci z ciziny, pro které je to úžasná zkušenost a velmi zajímavá forma charity spojené s prázdninami. A určitě to je legální, v souladu s předpisy a vyplatí se to...

Jilemnice je ale velmi krásné městečko, na náměstí se prý natáčel film Petrolejové lampy, a také místní dialekt je nesmírně půvabný: „Máme králící... my zas máme daňcí... já bych ty politicí všechny zavřela, až by zčernali...“

Autor: Eva Hauserová | neděle 26.5.2013 9:05 | karma článku: 33.80 | přečteno: 7214x

Další články blogera

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 232 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 9.05 | Přečteno: 238 | Diskuse

Eva Hauserová

Nová koťátka

Pořád jsme smutnili po Hustoušovi a neplánovali jsme další kočku nebo kočky – i když jsem obvykle doma mívala dvě až tři. Jak se dalo čekat, situace se náhle a radikálně změnila.

28.5.2017 v 9:16 | Karma článku: 27.88 | Přečteno: 619 | Diskuse

Eva Hauserová

Sbohem, Hustouši

Dnešní blog bude smutný, o kočičí eutanazii. Den před Velkým pátkem, zrovna třináctého, jsme museli dát Hustouše uspat.

17.4.2017 v 9:05 | Karma článku: 36.47 | Přečteno: 934 | Diskuse

Další články z rubriky Životní prostředí a ekologie

Jiří Jurčák

Selský rozum

Proč věřím více instalatérům a uklizečkám, než mnohým vysokoškolsky vzdělaným "elitám". Třeba dnes mne zaujali švédští vědci. Přišli na to, že nejlépe zachráníme svět, pokud budeme mít méně dětí. Jak jednoduché!

13.7.2017 v 22:12 | Karma článku: 29.85 | Přečteno: 1122 | Diskuse

Jan Tichý

Přiletěl ke mně černý čáp

Vzácného čápa černého jsem už jednou v životě viděl. Dceři bylo asi devět let, byla na skautském táboře v Doubici v Labských pískovcích.

10.7.2017 v 7:56 | Karma článku: 11.07 | Přečteno: 187 | Diskuse

Petr Mrňka

Kladivo ERU zabíjí malé solárníky.

ERU zadělává na další velkou kauzu ve fotovoltaice. Připravuje podklady pro kontrolu ústící v možný postih stovek malých výrobců. Kdo to zaplatí?

3.7.2017 v 12:31 | Karma článku: 14.18 | Přečteno: 651 | Diskuse

Dana Bočková

Čipování psů je dobrá věc a funguje, odpolitizujme toto téma a zbavme ho hysterie

Bohužel čipování psů bylo schváleno v době různých nepopulárních buzerací a represí a ne zrovna v optimální podobě, i tak jsem za to vděčná. Níže rozeberu proč a podíváme se spolu i na námitky veřejnosti.

3.7.2017 v 11:02 | Karma článku: 16.96 | Přečteno: 460 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 10.03 | Přečteno: 232 | Diskuse
VIP
Počet článků 282 Celková karma 15.65 Průměrná čtenost 2540
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.