Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Názorný vhled do mužského mozku

24. 05. 2013 13:15:03
Máte potíže chápat muže a jejich psychiku? Kniha Pavla Cingla Pitralon vám objasní tajemné zákruty mužského myšlení – vlastně ne, spíš jde o přímé dálnice, po nichž mužská duše sviští, aniž by stačila zkoumat, čím vlastně projíždí a co cestou míjí. Různé detaily a finesy přitom prostě nelze vnímat. Myslím, že právě do toho se nám ženám někdy hůř vžívá.

Výtisk Pitralonu jsem obdržela na veletrhu Svět knihy v Holešovicích od laskavých nakladatelů z vydavatelství Pijavice. Ti už před časem vydali knížku Jany Jiráskové Paranoidní pijavice, která je naprostým protipólem dílka hudebníka Pavla Cingla: strhne vás hloubkou prožívání, emocemi, totálně odevzdaným a introspektivním vnímáním přítomného okamžiku. Pavel Cingl naopak jako by si zachovával od všeho, co vypráví, odstup. Občas hodnotí, občas jen konstatuje, co jeho protagonistu potkalo, a všechno to dělá s jakýmsi nadhledem, jako by o tom vyprávěl u piva.

Slovo v názvu útlé knížky – Pitralon - je nejen voda po holení, kterou používala generace našich tatínků a dědečků, ale „pitralon“ jsme někdy v sedmdesátých letech přezdívali starým páprdům, to znamená mužům, kterým tehdy bylo tak přes pětatřicet. – Možná že to Pavel Cingl myslel trochu i takhle, protože hlavní protagonista jeho knížky je podle všeho ve věku asi mezi pětatřicítkou a čtyřicítkou a řeší si vztahy k ženám, rodině, k manželství, k samotě, sám k sobě... zkrátka mírně předčasnou krizi středního věku.

Po psychologické stránce mi protagonistovy duševní pochody připadaly někdy až exotické, jako z jiného světa. Pokud přistoupíme na předpoklad, že knížka pojednává tak trochu o všech mužích, pak je tu nádherně demonstrován základní rozdíl: my ženy všechno hodně rozebíráme a pitváme, zatímco muži vůbec ne – ani náhodou. Namátkou příklad – dovedete si představit, že by nějaká žena řešila otázku, zda si má někoho vzít, následujícím způsobem? Cituju: „Jednoho krásnýho dne, v dobrým rozpoložení, jsem se jí jen tak mimochodem zeptal, jestli by si mě nechtěla vzít. Chtěla. A bylo to. Z toho se už druhej den těžko couvá.“ – Nebo jak se my ženy trápíme, jestli nám nějaký muž zavolá nebo nezavolá. Protagonista to má takhle: „Od tý doby jsme si vyměnili ještě pár esemesek, pak někam odjela a vlastně to celý vyšumělo do ztracena. Považoval jsem to za uzavřenou kapitolu a nijak zvlášť jsem se tím netrápil.“ – Všechno pokračovalo jen díky tomu, že při třídění čísel v mobilu na něj vykouklo číslo příslušné dívky. Což jí vzápětí klidně sdělí: „Trochu jsem čistil mobil a narazil jsem na tvoje číslo. Tak jsem si řek, že ti zavolám.“ – Vůbec ho nenapadne, že by se to dívky snad mohlo dotknout. Ejhle, jak funguje mužský mozek!

V podobném odzbrojujícně upřímném duchu se nese celá kniha – protagonista prostě a jednoduše reaguje na podněty, které vidí před sebou, například na svůdné dívčí tělo reaguje sexem, na to, že ho manželka vyhodí z bytu, reaguje tak, že si jde sehnat bydlení, a podobně. Nikdy u něj nedojde ke složitějšímu řetězení myšlenek nebo košatění a zacyklování emocí, je to prostě jako u I. P. Pavlova: zvonek – sliny – potrava. Vlastně jsem nad tím po celou dobu čtení této publikace žasla a uvědomila si, že jsem snad v životě nečetla klinicky přesnější studii tohoto způsobu myšlení (snad – posuďte sami - typicky mužského).

Musím podotknout, že v knížce toho najdete o moc víc - spoustu vzpomínek z dětství, zajímavých dobových reálií, drsných historek ze života protagonistovy promiskuitní matky, alkoholického otce, rozkulačených prarodičů, z neklidného a neusazeného pohraničí... je to zkrátka generační výpověď dítěte, které vyrůstalo v socialismu šedesátých a sedmdesátých let.

Ještě se vrátím k letošnímu Světu knihy – letos mi připadal tak nějak pohodový, zřejmě proto, že jsem dorazila až v neděli, takže odpadla mačkanice pohánějící člověka od stánku ke stánku, doprovázená halasem a tartasem, v němž neslyšíte vlastního slova. Nedělní provoz je na můj vkus tak akorát, i když člověk samozřejmě přijde o ty nejhlavnější programy. – Ta neděle se mi přihodila tak, že jsem pojala plán pronajmout si salonek na ukázkovou literární dílnu, ale vzpomněla jsem si na to přirozeně v úplně poslední den, kdy to ještě bylo možné. Proto na mě vybyl jen úplně poslední termín v Komorním salonku. Přesto to bylo velmi příjemné, lidí přišlo tak akorát a hezky jsme se bavili společným vymýšlením zápletek a jiného. Za rok na to rozhodně nesmím zapomenout a musím si zase něco nachystat!

Autor: Eva Hauserová | pátek 24.5.2013 13:15 | karma článku: 11.62 | přečteno: 2090x

Další články blogera

Eva Hauserová

Ostrovy uprostřed civilizace

Jak tak jezdíme po různých permakulturních projektech, navštívili jsme i jeden ostrovní systém. To je dům naprosto nezávislý na okolí, co se týče inženýrských sítí, na jaké jsme z civilizace zvyklí.

5.9.2017 v 8:05 | Karma článku: 12.17 | Přečteno: 301 | Diskuse

Eva Hauserová

S malým Felixem do Kadaně

Vůbec poprvé jsem se se svým vnoučkem vypravila na dvoudenní výlet. Užila jsem si to a doufám, že on taky!

24.7.2017 v 8:29 | Karma článku: 19.45 | Přečteno: 430 | Diskuse

Eva Hauserová

O stromech trochu příliš populárně

Kniha Petera Wohllebena Tajný život stromů je prý světovým bestsellerem. Pro mě bylo poněkud těžké se do ní začíst, a to pro její pouťově-vyvolavačský tón. Přitom její obsah vůbec není špatný!

23.6.2017 v 8:49 | Karma článku: 12.98 | Přečteno: 285 | Diskuse

Eva Hauserová

EKO a EZO

Pozoruju, že často bývají sdružovány a spojovány činnosti a záležitosti orientované ekologicky a „ezotericky“. To dávám do uvozovek, protože definice ezoterična může být různá. Každopádně: proč se to vůbec děje?

22.6.2017 v 8:17 | Karma článku: 10.53 | Přečteno: 282 | Diskuse

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Zygmunt Bauman – Všichni žijeme v Utopii

Zygmunt Bauman byl polský sociolog světového věhlasu. Narodil se 19.listopadu 1925 v Poznani, od roku 1971 však žil ve Velké Británii.

21.9.2017 v 6:56 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 35 |

Ondřej Slanina

Kauza Obnova Mariánského sloupu v Praze

Minulý týden se na pražském Magistrátě projednávaly dvě petice vyjadřující stanovisko k obnovení raně barokního Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze.

20.9.2017 v 10:55 | Karma článku: 15.50 | Přečteno: 338 | Diskuse

Jiri Borovy

Rick a Morty

V pátek byla další česká premiéra. Televize Prima Comedy Central, tj. TV Prima, zahájila vysílání nového seriálu pro dospělé.

20.9.2017 v 9:36 | Karma článku: 6.32 | Přečteno: 208 | Diskuse

Karel Sýkora

Garou – Ton Premier Regard

Pierre Garand, vystupující pod pseudonymem Garou je kanadský zpěvák s výrazným „chraplavým“ hlasem, který je u nás známý hlavně jako představitel role Quasimoda z francouzského muzikálu Notre-Dame de Paris.

20.9.2017 v 5:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 52 |

Karel Sýkora

Peter Gabriel – Mercy Street

Peter Brian Gabriel je anglický hudebník. Poprvé se proslavil jako sólový zpěvák a flétnista v progressive rockové skupině Genesis. Po odchodu od ní se úspěšně věnoval sólové kariéře. V současnosti se věnuje produkci world music,

19.9.2017 v 20:03 | Karma článku: 5.31 | Přečteno: 90 |
VIP
Počet článků 284 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2531
Spisovatelka, publicistka, překladatelka na volné noze, původně bioložka, www.hauserova.cz.Pořádám dílny tvůrčího psaní, viz www.tvurci-psani.cz, a také radím s pořizováním téměř bezúdržbových přírodních zahrádek, viz www.prirodni-zahradky.cz. Pracuji v neziskovce Permakultura (CS), viz www.permakulturacs.cz.


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.