Máte taky svého Válkoslava?
Pan Válkoslav dokáže lidem neuvěřitelně ukusovat duši svou agresivitou. Během tohohle léta mě to taky stálo spousty vyplýtvané energie, času a nervů – než mi asi před týdnem jako mávnutím kouzelného proutku otrnulo a najednou mám z pana Válkoslava legraci. Přestal házet na můj život ten démonický, temný stín. Nevím přesně, jak se to stalo, ale zkusím to popsat.
Důležité je, že situace „podezírání-obvinění-agresivní útok“ se do omrzení opakovala, takže jsem se proti ní stala víceméně imunní. Jako když chodíte kolem ohrady, za kterou na vás vztekle štěká pes, a po pár týdnech to už přestanete vnímat. Mimochodem, když jsme u těch psů: před časem jsme si z útulku vzali malamuta, který byl jako štěně zřejmě zanedbaný po sociální stránce. Nestýkal se s ostatními psy a tudíž mu chyběla schopnost si s nimi vyřešit postavení v tlupě a víceméně přátelsky s nimi vycházet. Tudíž byl šíleně agresivní, napadal na potkání všechny psí kluky a dokonce i některé holky (což je jinak pro psí samečky naprosté tabu) a vlastně velmi připomínal pana Válkoslava. Měl stejné životní pravidlo „po každém hned vyjeď!“ Netuším ovšem, kdo zanedbal Válkoslavovu výchovu.
Na naší organizaci vadí panu Válkoslavovi jednoduše její existence. Přeje si, aby zmizela z povrchu zemského, protože ji se svou ženou po dobu jednoho roku vedli a nebyli moc úspěšní. Což není divu, protože oba mají velmi agresivní způsob komunikace a pan Válkoslav zejména. Stačí, když na něco projevíte jiný názor než má on, nebo podotknete, že něco, co udělal, není úplně dokonalé, a okamžitě zareaguje roztomilými větičkami typu „sprostě lžeš“, „sprostě mě pomlouváš“, nebo v lepším případě „to, co říkáš, je scestné“, „jsi neschopná“ a podobně… Po roce jeho působení s ním už nechtěl nikdo spolupracovat, protože prakticky s každým členem organizace dokázal mít jiný individuální konflikt. (Podotýkám, že naše činnost je neplacená, takže fakt nevím, proč by si to někdo měl dát líbit).
Na tento vývoj situace – lidi se nějak vytratili a organizace vypadala jako po výbuchu Tunguzského meteoritu - pan Válkoslav reagoval podobně jako kdysi za totáče komunisté: “Chyba není ve mně, je v lidech – jsou totiž pasivní, hloupí, neschopní a nevděční. Organizaci zrušíme!” – (Tuhle poslední větu komunisté bohužel nevyslovili.)
Jenomže my členové jsme si odhlasovali, že organizaci nezrušíme a budeme pokračovat, už bez pana Válkoslava ve vedení. To pro něj muselo znamenat hozenou rukavici! Jinak si neumím vysvětlit, že místo aby se na naši (tak strašně špatnou) organizaci jednoduše vykašlal a věnoval energii a čas něčemu smysluplnějšímu, investuje teď podivuhodně mnoho svých sil do toho, abychom přece jen skončili. Jelikož jsem ke své smůle vyfasovala funkci předsedkyně, nejdřív mě zahrnoval agresivními e-mailovými útoky, které mi připomínaly vylévající se obsah žumpy, a tak jsem na ně většinou vůbec nereagovala. Pak přišel na něco lepšího. Má v rukou webovou doménu organizace, na které jsme závislí, protože web je dnes srdcí a krví každé fungující skupiny. Donedávna nám dělal webmastera a web je dosti mrtvý, nevábný a nejdou na něm najít naše akce. Teď jsme tedy chtěli webmastera vyměnit – a přitom jsme přišli na to, že doména je bohužel registrovaná na pana Válkoslava, který ji ještě pro jistotu přeregistroval na jakési své alter ego, jehož jediný kontakt je e-mailová adresa, která nekončí nikde jinde než zase u Válkoslava.
Jeho nejnovější kousek mě fakt ohromil: nejenže nám doménu nevydá, ale požaduje, abychom na ní dál neziskovku prezentovali na jejím malém kousíčku – a nepřecházeli na jinou, novou doménu. Interpretuje to tak, že on si přece přeje dobro celého našeho oboru a všeobecnou spolupráci, zatímco my trháme partu a zrazujeme dobrou věc. Zkrátka je od nás velice špatné, že chceme mít vlastní doménu, na kterou on nebude mít vliv. Jsme zaslepení sobci blokující světlé zítřky našeho oboru.
Někde v tomhle bodě jsem se tím začala bavit. A zjistila jsem něco zajímavého: my slušňáci si myslíme, že na výpady sociopatů je nejlepší nereagovat buď vůbec, nebo co nejvíc neutrálně a minimalisticky. Bojíme se, že kdybychom sociopatovi oplatili stejnou mincí a řekli mu otevřeně například to, že je demagog a zloděj, konflikt tím bude eskalovat. Kupodivu to tak vůbec není! Říct natvrdo pravdu je mnohem efektivnější a úlevnější. Když totiž na sociopatovy výpady nereagujeme, bere to jako náš souhlas a pokročí dál – vystaví další patro svých konstrukcí, zatlačí nás z naší pozice o další kousek tím směrem, kde nás chce mít. Kdežto když mu útok rázně, leč spravedlivě a pravdivě oplatíme, zaleze!!! - Nepřestává mě to udivovat, ale je to tak.
A mimochodem, bůhvíproč se mi zrovna vybavilo, že jsem v poslední době potkala dva žebráky nového střihu: už se neptají, máte-li nějaké drobné, ale rovnou vám oznámí, že potřebují tři stovky (jeden případ) nebo pět stovek (druhý případ) a nad menším obnosem ofrňují nos… Prostě pokrok. Ani ti žebráci už netroškaří a chtějí jen velká sousta.
Eva Hauserová
Nebojme se mrtvých
Jak se lidé loučí se svými zemřelými blízkými? Způsoby, jakými to děláme – nebo neděláme – právě my v naší kultuře, nemusí vůbec být samozřejmé. Podrobněji se o tom dočteme v knize americké „mileniální Morticie“ Caitlin Doughtyové
Eva Hauserová
Nerůst: jak by to šlo udělat?
Neustálý hospodářský růst nás žene do slepé uličky a do vyčerpávání planetárních zdrojů, přesto pořád nějak neumíme uvažovat jinak. Jak by mohla v praxi vypadat radikální proměna k nerůstu?
Eva Hauserová
Vítejte v roce 2038
Chcete-li se ponořit do nočních můr týkajících se poměrně brzké budoucnosti a potvrdit si své nejhorší obavy z toho, kam spěje EU, přečtěte si právě vyšlou knížku Deník 3038.
Eva Hauserová
Může za všechno kapitalismus?
Vývoj naší civilizace vyvolává obavy: takhle to přece nemůže pokračovat dál! Mezi ekologicky smýšlejícími lidmi se objevuje názor, že za veškerý neblahý vývoj může kapitalismus. Opravdu?
Eva Hauserová
Dvě babičky na dovolené v Egyptě
Už delší dobu jsem opravdu silně toužila jet někam šnorchlovat a kochat se pozorováním podmořského života. K tomu jsou nejlepší korálové útesy, a ty máme relativně nejblíž v Egyptě.
Eva Hauserová
O indiánské spiritualitě
Kniha Opeřené slunce vás uvede do světa amerických prérijních indiánů, jejich spirituality a životního stylu, zcela neslučitelného s životním stylem „bílého muže“. Není to ale snadné čtení.
Eva Hauserová
Jak to chodí v tyrkysových firmách
Občas jsem slyšela někoho mluvit o tyrkysových firmách, ale měla jsem jen mlhavou představu, oč běží. Konečně jsem objevila knihu, která to důkladně objasňuje - Budoucnost organizací od Frederica Lalouxe.
Eva Hauserová
Rozinky i hořké pilulky z oblasti evoluce
Přiznávám, že název knihy obsahující slovo „vymírání“ mě spíš odstrašoval, možná i proto se mi tahle publikace, vydaná už před čtyřmi lety, dostala do rukou až teď. Ale spíš než depresivní byla nad očekávání zajímavá.
Eva Hauserová
Zápisky infantilní babičky
Se svými vnoučátky ve věku osmi, šesti a čtyř let si v současnosti báječně vyhraju. Je to ten nejlepší věk, pravý věk hravosti! A tím myslím i svých osmašedesát let...
Eva Hauserová
Půda očima permakultury
O víkendu se konala v Praze na Toulcově dvoře už tradiční permakulturní konference a pěkně se vydařila. Letos měla velké a nesmírně aktuální téma půdy a jejího obdělávání.
Eva Hauserová
Komunitní energetika může pomoci v krizi
Na konferenci pořádané Nadací Partnerství jsem se dověděla, jak je to s rozvojem komunitní energetiky u nás, k čemu by byla dobrá a kde to vázne.
Eva Hauserová
Co dělat proti konfliktům ve skupinách
V poslední době se objevuje trend nahrazovat tradiční hierarchické uspořádání lidských skupin společným rozhodováním na principu poradních kruhů, kde dostane hlas a je vyslyšen a respektován každý člen uskupení.
Eva Hauserová
Elektromobil do každé domácnosti!
Odpůrci elektromobility tvrdí, že je to slepá ulička a z různých důvodů na elektřinu nikdy nebude jezdit většina aut. Vidím to jinak.
Eva Hauserová
Temná ruská chapadla
Na jedné z eko akcí, které objíždím, jsem narazila na neuvěřitelné výsledky ruského trollení. Až do této chvíle jsem proruskou propagandu ignorovala – jak člověk už tak doufá, že když si něčeho nebude všímat, samo se to vytratí...
Eva Hauserová
Z německého koncentráku do sovětského Ruska
Evelina Merová byla ještě jako dítě a dospívající dívka vězněna v nacistických koncentrácích, jako válečný sirotek se dostala do Leningradu a prožila tam většinu života. Její vzpomínky jsou dojemné, fascinující - a také varovné.
Eva Hauserová
Zemědělství rozhoduje o zdraví krajiny
Poslední květnovou středu jsem strávila na semináři nazvaném Šetrné metody hospodaření na zemědělské půdě, který se konal ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby (VÚRV).
Eva Hauserová
Na nás si nepřijdou, máme svoji vlastní měnu!
Doplňkové měny – komplementární k těm oficiálním - mohou fungovat lokálně a pomáhat tak vyrovnávat otřesy ekonomiky. Patří mezi ně i kryptoměny, ale směna produktů může mít i mnoho jiných podob.
Eva Hauserová
Dubaj očima baťůžkářské turistky
Dubaj žije z turismu, ale opravdu si to tu může užít turista vyhledávající přepychové nákupy a adrenalinové atrakce... pěší potulky se tu dají podnikat tak nejspíš v obřích nákupních centrech.
Eva Hauserová
V Dubaji na EXPO 2020
V prvním březnovém týdnu jsme se s kamarádkou vypravily na světovou výstavu EXPO 2020 do Dubaje. Během týdenní výpravy jsme zvládly i trochu běžné turistiky...
Eva Hauserová
Dokáží se lidé chovat nenásilně?
S vnoučky jsme nedávno přelouskali komiks o Tarzanovi, kde jsou gorily, respektive „opové“, líčeny jako krvežíznivá, krajně agresivní monstra. Chtěla jsem to uvést na pravou míru, a tak jsme se šli na gorily podívat do ZOO...
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 380
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 2104x
Pokud byste chtěli dostávat můj měsíční permakulturně-ekologický zpravodaj Permatruhlík, nebo pokud byste mi chtěli cokoli sdělit, pište na evahauserova@gmail.com.